Hotel National / Palace

Dnešní komplex bývalého hotelu Palace je složen z původně čtyř samostatných domů – samotná budova hotelu byla rozšířena o nové křídlo s velkoměstskou kavárnou. Od roku 1939 nesl hotelový komplex jméno Palace. V poválečném období byly k budově hotelu připojeny sousední budovy, konkrétně Nájemní dům F. Aufrichta a Obchodní dům Vincenta Heinze a Gustava Kulky. 

Stará budova (1888 – 1911)

Dne 21. července 1888 otevřel hostinský B. Stein svůj nově vystavěný Hotel National na tehdejší Hlavní třídě v místech, kde stával první obecní hostinec U Zeleného stromu z roku 1779. V přízemí byly hostinské místnosti, v patře pak byty pro cestující. Hotel nabízel pokoje za mírné ceny, výbornou kuchyni a nejlepší plzeňský ležák. V hostinci byly také prostorné stáje pro zájezdy koní. 

V roce 1892 Steinův hostinec „Hotel National“ koupil Heřman Smetana. Hotel prošel přestavbou a značným rozšířením. Znovuotevření opraveného hotelu proběhlo 21. února 1893 o 6 hodině večerní. Rekonstruovaný hotel nabízel 3 velké restaurační a kavárenské salony s kulečníkem a „velkým výběrem časopisů ve více řečích“. Hostinské pokoje byly co nejmoderněji a elegantněji zařízené. Hostům se čepovalo velejemné Plzeňské pivo a Opavský ležák, v nabídce byly tu- i cizozemská vína a samozřejmě nechyběla výborná kuchyně. Mezi nabízené služby hotelu patřily také dostavníky ke všem vlakům a telefon v budově. 

V roce 1902 hotel zakoupil restauratér Národního domu pan Ludvík Skřídlo. Od něj v roce 1910 hotel zakoupila Handels- und Gewerbebank (Moravsko-ostravská obchodní a živnostenská banka) za 510.000,- korun. Pan Skřídlo zůstal v hotelu působit ještě další rok. 

Nová budova (výstavba 1912-1913)

Nedůstojné ubytovací podmínky pro všechny návštěvníky rozrůstajícího se města v místních přeplněných hotelech se rozhodla vyřešit Moravsko-ostravská obchodní a živnostenská banka stavbou nového a velkorysého hotelu. 

Hotel projektoval vídeňský architekt Wunibald Deininger v duchu tehdy se rodícího dekorativního stylu. Monumentalita budovy a její jedinečnost v daném prostředí byla zdůrazněna vysokou mansardovou novobarokně formovanou střechou. Stavitelem byl Max Löwy z Moravské Ostravy, stavbu vedl starší inženýr G. E. Munt. Interiéry vytvořili podle Deiningerových návrhů vídeňský dvorní stolař Richard Ludwig se svým synem.

I letmý pohled nám ukazuje skutečně monumentální budovu, která se stává ozdobou města v tom nejlepším slova smyslu. Obzvláště je host fascinován v interiérech budovy, které nabízí velkolepost s harmonií nejvybranějšího luxusu v kombinaci s uklidňující elegancí, pohodlím a praktičností, kterou lze najít pouze v nejnovějších obřích hotelech velkých měst (vyšlo v novinách Ostrauer Zeitung, 15.02.1913)

Budova hotelu měla půdorys písmene U, skeletovou železobetonovou konstrukci s velkým sálem s bočními křídly z cihlového zdiva. Průčelí symetrické v duchu neoklasicismu. Střed hlavního průčelí tvořil čtyřosý plochý rizalit členěn kanelovanými lizénami a završený trojúhelníkovým štítem. Parter zaujímala čtyři vysoká okna hlavního sálu, po stranách byly výkladce, oddělené kazetovými nebo kanelovanými pilastry. Na obou stranách bylo průčelí rámováno cylindrickými rizality se zvoncovými stříškami, s výzdobou v podobě „sítě“ a koncentrických čtverců. Plocha průčelí v patrech byla členěna kanelovanými lizénami. Pilastry parteru byly zakončeny květinovými koši, lizény středního rizalitu figurálními reliéfy.

Nová budova luxusního hotelu byla slavnostně otevřena 18. února 1913 a šlo o společenskou událost sezóny. Majitel budovy uspořádal slavnostní banket za účasti mnoha důležitých osobností tehdejší doby. Dobový tisk přinesl podrobný popis události i výčet všech zúčastněných dodavatelů.

Co psal o hotelu dobový tisk

Dobový tisk uvádí, že náklady na stavbu přesáhly 1,5 milionu korun. Toto tvrzení potvrzuje elegantní a stylová propracovanost, kterou šlo najít v každé části hotelu, ať už šlo o honosnou jídelnu, hostinský pokoj či zapadlou spíž. Tento hotel se měl stát také novým společenským centrem Ostravy, kde se návštěvníci budou cítit příjemně, jako doma.

Architekt věnoval interiéru hotelu veškerou myslitelnou péči, který ve svých elegantní barvách a téměř okázalému použití mramoru a staroněmeckého dřeva působil vítězným dojmem.

Do hotelu se vcházelo elegantním vestibulem. Velká jídelna byla skutečně reprezentativní místností s velmi domáckým charakterem. S touto jídelnou sousedila menší jídelna, nádherně zařízená snídaňová místnost a oddělená klubová místnost.

Hotel měl 83 pokojů a byl jedním z největšího hotelů v zemích Koruny. Pokoje byly velké a světlé, obložené mahagonovým dřevem a perskými koberci na podlaze. Každý pokoj měl vlastní rozvody studené i teplé vody. Zařízení pokojů bylo funkční a pohodlné. Ceny jsou skromné a na místní úrovni.

Hotelový personál, který čítal 70 lidí, byl ubytován ve vedlejší budově. Správou hotelu byl pověřen Dezső Koller, špičkový odborník, který řadu let působil v zahraničí, mmj. jako manažer hotelu Riz v Londýně.

V budově byla také parní prádelna a garáž pro auto. Absolutní novinkou pro Ostravu byla možnost příchozí návštěvníky vyzvednout z nádraží hotelovým autobusem. Mezi moderní vybavení hotelu patřila myčka nádobí, stroje na výrobu ledu, elektrický čistič nožů, šlehač na výrobu zmrzliny a také chladící systémy, které udržovaly sklepy na teplotě 4°C nad nulou.

V přízemí hotelu byly restaurační místnosti, cukrárna s dámskou kavárnou a v suterénu americký bar. Hotelový bar byl originální a zcela funkčně zařízen a jeho velikost byla pro Moravskou Ostravu novinkou. Každý večer hrál orchestr pod vedením vídeňského hudebníka Friga Spanitscheho. 

Přestavba a rozšíření hotelu

V roce 1928 koupili hotel známí ostravští kavárníci bratři Ferdinand a Jacob Gronnerové. Noví majitelé hotel v letech 1929-30 přestavěli a rozšířili o obdélné čtyřposchoďové křídlo podle projektu architekta E. Kornera. Původně se plánovaná velkorysá přestavba měla týkat také původní historické budovy, k tomu ovšem z finančních důvodů nedošlo. 

V přístavbě vznikl reprezentačně řešený podkovovitý prostor kavárny s dvoupodlažní galerií a ústřední převýšenou prostorou s náročným uměleckořemeslným vybavením ve stylu art deco. Hotel po rozšíření nabízel 150 pokojů. Od roku 1939 nesl hotel jméno Palace.

Poválečné období 

Po roce 1945 byl hotel znárodněn a stal se součástí státního podniku Interhotely Čedok. 

V druhé polovině 60. let 20. století došlo k unifikující přestavbě celého hotelu, budova byla nastavována a hrubě deklasována (typizovaná okna, břizolitová fasáda hotelu a sousedních budov, zničení všech prvků a detailů). Z původního řešení exteriéru zbyl plochý rizalit a rytmus členění okenních os. Z původního interiéru je zachován prostor jídelny se šachovnicovou dlažbou v přízemí a zadní schodiště.

Po sametové revoluci

V roce 1992 byl hotel privatizován. Došlo k další přestavbě pro potřeby Union banky, která sice zasáhla prostory kavárny, avšak z dispozičního hlediska zůstal zachován celkový rozvrh včetně prostorového řešení a také uměleckořemeslného vybavení (dřevěné obklady a kovová svítidla). Komplex sloužil pro hotelové účely do roku 2005.

Dnešní stav

Citace z rozhodnutí o neprohlášení komplexu hotelu za kulturní památku: 
 
Jednotlivé budovy hotelu byly mnohokrát přestavovány, jejich původní charakter zcela zanikl. Tvary střech, velikosti a členění oken i formální vztahy fasád byly nástavbami a přestavbami zničeny, takže v současnosti je modelace budov zcela nahodilá a chaotická. Nejvýrazněji se toto projevuje při pohledu na jednoduché a ve srovnání s původním řešením ploché průčelí bývalého hotelu, z něhož byl přestavbami odstraněn jak původní charakteristický náznak štítu střechy, tak obě krajní střešní věže, jejichž kruhový charakter vystupoval z průčelí zdi již od 2. NP. Z hlediska uměno vědného i po stránce praktické architektury jde proto o bezcenné formy. … Z původního funkčního a architektonicky cenného prostoru tak zůstalo pouhé torzo jednotlivých artefaktů a autentických obkladů.

Původní kvalitní architektura Wunibalda Deiningera (budovy č.p. 238, 1502 a 239) z let 1911 – 1913 a Ernsta Kornera (budova č.p. 1317) z let 1929 – 1930 byla v pozdějších letech poznamenána necitlivými přestavbami a úpravami objektů. Tyto zásahy výrazně a natrvalo poškodily objekty jak po stránce umělecké a řemeslné, tak i z pohledu kompozice hmot a dispozičního členění, což má za následek ztrátu jejich někdejší významné architektonické hodnoty.

Zdroje a další informace:

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Wunibald_Deininger#Samostatné_stavby_v_Ostravě
• https://www.nasepraha.cz/historie-hotelu-palace-se-zacala-psat-v-roce-1913/
• http://www.arch-pavouk.cz/index.php/architekti/244-deininger-wunibald
• https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=749798
• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/12
• https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=23
• https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=305
• https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=306
• https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=307
• Překlad článků z Ostrauer Zeitung, vydání 15.2., 19.2., 20.2. a 21.2. 1913

FOTOGALERIE