Dům umění

Dům umění v Ostravě je jednopatrová budova s výstavními a přednáškovými sály v duchu funkcionalistického a konstruktivistického slohu inspirovaného holandským prostředím. Budova má fasádu z režného cihelného zdiva a půdorys písmene T. Byla postavená v letech 1923-1926 podle projektu Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse.

Historie

Známý ostravský stavitel a sběratel umění František Jureček těžce nesl, že Ostrava dosud nemá vlastní uměleckou síň pro výstavy. Inicioval proto vznik Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě, který byl založen 24. ledna 1923. Ten pak vyhlásil architektonickou soutěž na novou budovu výstavní síně. Porotci, mezi které patřil např. Václav Vilém Štech, František Váhala či Bohuslav Fuchs, vybrali návrh dvojice Františka Fialy (1895 – 1957) a Vladimíra Wallenfelse (1895 – 1962). Vítězný projekt posléze zrealizoval Rudolf Kaulich.

Slavnostního otevření se už nedožil ideový a duchovní otec celého projektu stavitel František Jureček, který odkázal Domu umění svou sbírku obsahující 113 položek – budoucí základ galerie. Budova puristického vzhledu s akcentujícími velkými plochami cihlových stěn byla slavnostně otevřena 13. května 1926.

Vzhled budovy

Vizuální podoba architektury ostravského regionu se tradičně spojuje s pohledovou režnou cihlou, která se uplatňuje na mnohých stavbách. Cihla je v Ostravě významným prvkem zástavby Vítkovic, ale také mnohých jiných průmyslových objektů, např. Dolu Michal v Michálkovicích. Proto architekti Fiala s Wallenfelsem použili obdobný aparát pro budovu Domu umění. Nejen že programově a vizuálně navázali na tradiční architekturu regionu, ale významným způsobem využili vizualitu cihly k zcivilnění Domu umění.

Na vysoké technické úrovni bylo provedeno osvětlení výstavních síní, kde systém luceren s vertikálními okenními plochami značně omezoval usazování prachu. Okna ocelových luceren byla zasklena tlačeným sklem, vnitřní strop sklem leptaným.

Vnitřní uspořádání

Základní uspořádání budovy bylo již předem naznačeno směrnicemi stavebního programu: v přízemí měl být velký a malý výstavní sál, přednáškový sál s příslušenstvím, šatna a část administrativní; první patro bylo určené pro stálou galerii, dva ateliéry a klubovnu. V suterénu měl být byt správce domu a podle původního projektu umělecko-průmyslové dílny.

K velkému výstavnímu sálu v levém křídlu s lucernovým světlem o výměře 8 m × 31 m, je přiřazena malá výstavní síň s postranním osvětlením okny na vysokém parapetu. V ose budovy je řešena přednášková síň spojená s velkým a malým sálem, kterou lze použít také k výstavním účelům. K vestibulu, ze kterého vede hlavní schodiště do prvního patra, byla přiřazena šatna a toalety, dále pak v pravé administrativní části úřadovna sekretáře, zdviž (nakonec nerealizovaná) a sklad. V prvém patře v ose budovy nad přednáškovým sálem a vestibulem jsou dva sály pro výstavní účely, dříve s lucernovým osvětlením. Administrativní křídlo prvního patra mělo dva ateliéry pro umělce a klubovnu výboru Spolku. V suterénu byly umístěny dílny, byt správce a kotelna. Složitým problémem při stavbě budovy bylo rozsáhlé poddolování ostravské oblasti a podle provedených sond se dalo očekávat značné sesedání půdy. Ze zamýšleného systému topení podlahou bylo z finančních důvodů upuštěno, proto bylo nakonec použito radiátorů krytých drátěnou konstrukcí.

Zdroje:

• https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_um%C4%9Bn%C3%AD_(Ostrava)
• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/53
• https://pamatkovykatalog.cz/galerie-vytvarneho-umeni-13228994