Elektrárna v Třebovicích

Třebovická elektrárna tvoří nepřehlédnutelnou pohledovou dominantu viditelnou ze širokého okolí. Se stavbou elektrárny se začalo v roce 1931 a zcela byla dokončena v roce 1939. Ve své době to byla největší a nejmodernější parní elektrárna v zemi.

Za projektem nové elektrárny stojí společná práce Správy třebovické elektrárny, Vítkovických železáren a Škodových závodů. V projektu bylo přihlédnuto ke všem tehdy moderním vymoženostem při výstavbě elektráren. Vlastní výstavbu elektrárny realizovaly společně Moravskoslezské elektrárny (MSE) a Středomoravské elektrárny (SME).

Moravskoslezské elektrárny (MSE)

Po vzniku samostatné Československé republiky byla zákonem číslo 438/1919 Sb. ze dne 22. července 1919 zahájena soustavná elektrifikace republiky. Zároveň byly stanoveny zásady a směrnice, podle kterých mělo být postupováno. Na základě tohoto zákona byly vytvářeny akciové společnosti, které byly pověřeny provedením soustavné elektrifikace v určeném obvodu.

V roce 1920 byla založena společnost Moravskoslezské elektrárny se sídlem v Moravské Ostravě s původním akciovým kapitálem 15 mil. Kčs. Tato společnost měla na starost obvod župy moravskoslezské, tedy skoro celé Opavsko, Těšínsko a východní Moravu až po Radhošť a Bělotín. Zásobovací oblast MSE tvořilo území o rozloze 4560 km2, ve kterém bylo 28 soudních okresů s 511 obcemi a celkem 845.000 obyvateli. 

Podílníky společnosti byly společně stát a země Morava a Slezsko ze 60% a ze 40% soukromý kapitál. V podniku tak bylo zajištěno jeho fungování ve veřejnému zájmu a zároveň racionální vedení se zásadami soukromého podnikání.

Výstavba a rozvoj elektrárny v Třebovicích

Z počátku MSE nakupovala elektřinu od důlních elektráren, v průběhu let však plánovala postavit vlastní parní elektrárnu v ostravském kamenouhelném revíru. Na popud Ing. Lista se obě elektrárenské společnosti (MSE i SME) dohodly na společné výstavbě parní elektrárny v Třebovicích.

Třebovická elektrárna byla vyprojektována již ve 20.letech 20. století, ale k zahájení výstavby došlo v roce 1929, kdy byla vypsána soutěž na výstavbu ústředny 40, případně 100 atm. a více. S ohledem na nejhospodárnější řešení bylo rozhodnuto o výstavbě vysokotlaké ústředny 130 atm., která ze všech soutěžních projektů slibovala nejpříznivější využití tepla. O umístění elektrárny v Třebovicích rozhodla blízkost uhelných dolů, dostupná voda z řeky Opavy i dostatečný prostor pro případné rozšiřování. 

Výstavba elektrárny začala v roce 1931. Hlavní halu tvoří ocelová konstrukce s vyzdívkou z režného zdiva. V areálu byly postaveny dvě nádrže na vodu, protože blízká řeka měla hlavně v létě nízký průtok vody. V elektrárně byly vnitřní rozvody na 22kV pro potřeby MSE a domácí rozvodny na 3000V a 380V. Vedle budov elektrárny byla postavena venkovní nekrytá rozvodna na 110kV, odkud vycházela dvě dálková vedení směrem na Přerov a Žilinu.  Náklady na výstavbu dosáhly částky zhruba 80 milionu Kčs. 

Třebovická elektrárna byla spuštěna dne 1. července 1933. Po spuštění provozu se jednalo o nejsilnější vysokotlakou elektrickou ústřednu na světě, největší elektrárnu na Moravě a zároveň nejmodernější ve střední Evropě. První etapa výstavby byla dokončena v roce 1939, elektrárna měla tehdy výkon 65 MW.

Ačkoliv elektrárna pracovala s nejhorším ostravským uhlím, celé zařízení se vyznačovalo překvapující čistotou. Uhlí se automaticky vážilo a pomocí mechanických dopravníků bylo dopraveno do mlýnice. Ohromné mlýny uhlí pohltily a semlely na prach, který ventilátory nafoukaly do zásobníků, umístěných vysoko pod střechou kotelny. Kotelna byla 35 metrů vysoká budova v níž bylo čisto a topič vše ovládal pomocí přístrojů, které informovaly o probíhajících procesech. Struska a popílek kotelních agregátů se odplavovaly do jam na strusku ležících mimo budovu, odkud se později nakládala do vagonů a odvážela na skládky v okolí. 

V roce 1937 píše dobový tisk: Elektrárna Třebovice patří k nejmodernějším elektrárnám nynější doby, neboť je opatřena parními turbínami pro tlak 100 atmosfér, které se velmi dobře osvědčily. Výkon této výroby jest nyní 65.000 K.S. (koňské síly). Definitivní výstavba jest projektována na výkon podstatně větší a vzhledem na stálý vývin elektrizace lze v dohledné době počítati s dalším rozšířením.

Během druhé etapy výstavby v letech 1950 až 1955 byl výkon elektrárny zvýšen na 285,5 MW. V této etapě byl také postaven třetí komín, později také tři nové chladící věže. 

Koncem roku 1958 bylo v blízkosti elektrárny vybudováno odkaliště, na které se plavila větší část zadržených popílku a přibližně 40% produkce strusky.

Po roce 1960 byla zahájena dodávka tepla do ostravské části Poruba a z elektrárny se stala teplárna.

V roce 1976 se uvádí, že elektrárna spaluje ostravské nebo polské prachové uhlí nebo směs těchto uhlí s proplástky. Roční spotřeba uhlí činila průměrně 780.000 tun uhlí, které obsahovalo průměrně 28% popelovin, tj. 220.000 tun/rok.

V 70. letech byla v elektrárně vybudována výrobna plynosilikátů, která odebírala 110.000 tun popílku vlastním odběrným potrubím.

Výroba elektřiny

Výstavbou technické části elektrárny byly pověřeny Škodovy závody. Výrobu elektřiny zajišťovala pára, která dodává energii obrovským agregátům. 

V první etapě byly postaveny tři vysokotlaké kotle Löffler na 130 atm a 500°C po 75t/hod. Pro najíždění měly dva nízkotlaké roštové kotle systém Babcok-Wilcox na 20 atm., 380°C po 12t/hod z První brněnské strojírny. Ve strojovně byly postaveny dvě kondenzační třítělesové turbíny Škodových závodů, každá na 21 MW s regenerací a ohříváním páry.

V generátoru vyrobený třífázový proud o napětí 6300 V se transformoval na napětí 100.000 V a vedl do přespolní sítě Moravskoslezských a Středomoravských elektráren, která sahala na západě až k Čes. Třebové a na jihovýchodě až k Žilině.

Vlastní potřeba elektrické ústředny je kryta nízkotlakým turboagregátem o nejvyšším trvalém výkonu 3.500 kW. Tento turboagregát se napájel z části parou ze dvou pomocných kotlů, z části ze čtvrtého místa odběru hlavních turbín.

Produkce elektrárny

První elektřinu dodala elektrárna do rozvodné sítě v roce 1933 se 3 kotly o výkonu 3 x 65 t/h a 2 turbogenerátory o výkonu 2 x 21 MWe.

V roce 1950 byl nainstalován další turbogenerátor o výkonu 40 MWe, na další rozšíření si elektrárna počkala až do roku 1954, kdy byly postaveny 3 kotle s výkonem 3 x 220 t/h a 3 turbogenerátory 3 x 50 MWe a do roku 1960 se jednalo o největší Československou elektrárnu s výkonem 258 MWe.

Zdroje a další informace:

• časopis Pestrý týden, vydání z 28.1.1933
• podnikový zpravodaj Povodí Odry KAPKA 01/2002
• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/222
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrárna Třebovice
• publikace Moravská Ostrava, Národohospodářská propagace Československa, 1937
• publikace Slabikář SME, Středomoravské elektrárny,  1936
• publikace Parní motory, Krouza Václav a další, 1949
• časopis Vynálezy a pokroky, ročník 22, číslo 20, 1932
• časopis Národní listy, vydání ze dne 16.7.1934
• časopis Venkov, vydání ze dne 12.5.1935
• časopis Těšínský kalendář na rok 1923
• publikace Vodohospodářské problémy odkališť, Bulíček a spol, SZN 1976
• publikace Rozvoj energetiky v Československu, Kubín Miroslav a další, ČEZ 1989
• publikace Průvodce architekturou Ostravy, Martin Strakoš, NPÚ 2009
• publikace Dějiny Ostravy, Jaroslav Bakala a další, Sfinga 1993

FOTOGALERIE