Koupaliště Hulváky

Letní koupaliště na Hulváckém kopci bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1930 a těšilo se značné popularitě. Jednalo se o koupaliště zasazené do lesního areálu s umělým zdrojem vody. V Ostravském regionu šlo o jednu z prvních funkcionalisticky laděných staveb. Na přelomu let 2009/2010 byl areál pro značnou zchátralost zbourán.

Dobový kontext

Moravská Ostrava zažívala ve 20. letech 20. století značný hospodářský rozmach, který zapříčinil příliv obyvatelstva. Mimo nedostatku kvalitního bydlení byla ve městě i nedostatečná infrastruktura. Spolu s ekonomickou prosperitou a nárůstem obyvatelstva zde vzrůstal požadavek na kvalitu a kulturu života, péči o zdraví a tělesnou hygienu. Budovala se nové sídliště, nemocnice, tělovýchovné areály, podniky zřizovaly sanatoria a rekreační areály. Vzhledem k prudkému nárůstu obyvatel se stavěly i nouzové domy s malometrážními byty, mající především řešit neutěšenou bytovou situaci. Chybějící hygienické zázemí v domácnostech částečně suplovaly očistné vanové a sprchové lázně. Ostrava měla tehdy k dispozici dvoje očistné lázně, vanové v Moravské Ostravě a sprchové v městské části Vítkovice.

Dobovou záležitostí kultury těla bylo také plavání, slunění a vůbec pobyt na vzduchu v přírodním prostředí. Těmto činnostem měly soužit letní lázně (= koupaliště) a sluneční a vzduchové lázně (= opalování a pobyt na vzduchu). Ostrava však tehdy takové lázně postrádala již více než 60 let. Říční lázně na Ostravici za dnešním Smetanovým náměstím již byly minulostí. Absence koupaliště ostravské občany trápila. Ostravský deník v roce 1928 uvádí, že jeho rubrika pro vyjádření názorů občanů se v letech 1926 a 1927 nesla jen a jen v duchu stížností na chybějící koupaliště.

Dobové diskuze se týkaly umístění i způsobu provedení lázni. Jedni se přikládali k říčním lázním pro jejich nízkou pořizovací cenu a nedůvěru v čistotu stojící vody, druzí chtěli moderní lázně bez nečisté vody, která tehdy byla z průmyslových podniků vypouštěna přímo do ostravských vodních toků. Vítězným argumentem proti říčním lázním byla nutnost jejich oprav po každé povodni a možnost jejich vybudování až po regulaci říčních toků. Začala se tak řešit otázka, jak by měly lázně vypadat a kde budou umístěné. 

Nová lokalita

Na přelomu let 1927/28 došlo k prvním krokům k realizaci letních lázní. Město pořádalo komise za účelem vyhledání vhodného místa a nechalo si vypracovat i několik projektů. Umístění koupaliště bylo z geologického a hydrologického hlediska náročné. První projekty počítaly s umístěním koupaliště vedle vodárny v Nové Vsi, kde je velký rezervoár podzemní vody. Voda měla být na své dlouhé cestě do bazénu ohřívána stykem se vzduchem na teplotu 16-18°C. S tímto projektem však byly problémy a to zejména z důvodů špatného podloží, nedostatečného oslunění díky vysokým stromům a nepodepsání dohody s Vítkovickými železárnami o odběru teplé vody. Ostravský deník ve vydání z 11. září 1928 uvádí, že starý projekt vzal definitivně za své a jako nové vhodné místo byl určen Hulvácký lesík.

Dne 21. září 1928 schválilo zastupitelstvo nový projekt letních lázní v novém místě na Hulváckém kopci. Ostravský deník ve vydání z 29. října 1928 zveřejnil popis nového projektu, podle kterého se lázně realizovaly.

Výstavba koupaliště 

Na základě schváleného ideového návrhu Ing. architekta Jaromíra Moučky, vypracoval v říjnu 1928 Ing. Alfred Jurnečka realizační projektovou dokumentaci. V lednu 1929 bylo radou města schváleno, že stavební práce budou zadány stavební firmě Ing. Arthura Rozhona na základě jeho cenové nabídky, která činila 1.085.335,- Kčs. Firma zároveň dostala podmínku, že řemeslné práce zadá místním firmám.

Lázně měly být postaveny v první polovině roku 1929, aby mohly sloužit občanům již v tomto roce. Realizace se však neustále protahovala. Stavební a vodoprávní povolení bylo nakonec vydáno až 20. června 1929. Stavba byla finálně dokončena v červnu roku 1930. Lázně byly pro veřejnost slavnostně otevřeny v neděli 18. května 1930, ačkoliv povolení k jejich užívání bylo vydáno až o týden později, 26. května 1930.

Mimo filtrační stanice se skokanskými můstky byla stavba realizována podle projektové dokumentace Ing. Jurnečka. Filtrační stanice byla pravděpodobně upravena na jednoduchou stavbu na obdélném půdorysu, což dokládá přeškrtnutí v projektové dokumentaci a také pozdější rekonstrukce filtrační stanice.

Další změnou byl způsob ohřevu vody v bazénu. Teplá voda byla nově dodávána potrubím z Vítkovicích železáren a před použitím mísena se studenou vodou. Dokončená stavba byla předána Hospodářskému odboru města, který dostal lázně do správy. Hlavním dodavatelem stavebních prací byla firma Ing. Rozhona, instalace filtračních zařízení a rozvody vody a kanalizace prováděla firma Hygiea spol. s r.o., ostatní řemeslné práce dodávaly místní stavební firmy. Celková náklady na výstavbu letních lázní dosáhly částky 2.917.762,- Kčs.

Provoz koupaliště

Plánovaná kapacita koupaliště byla 2.800 návštěvníků při maximálním využití šaten s možností navýšení kapacity o dalších 1.000 návštěvníků, pokud by se zřídily šatny v suterénu. Při maximální kapacitě se o provoz koupaliště mělo starat 21 osob.

Restaurace a kadeřnictví v objektu koupaliště byly pronajaty soukromým podnikatelům na základě udělované koncese. Nájemci byli vybráni podle výše nabízeného nájmu. Město také pronajímalo reklamní plochy na koupališti. Úředníci Hospodářského odboru se při stanovování ceníku i návštěvního řádu koupaliště nechali inspirovat brněnskými lázněmi v Pisárkách. Ceny vstupného do areálu byly 2,50 Kčs za dospělého a 1 Kčs za dítě do 14 let. Provoz lázní probíhal v období od 15. května do 15. září, vždy od 7:30 do 19:30 hod.

Popis areálu

Na vstupní prostranství navazovala hlavní budova šaten s železo-betonovou konstrukcí o půdorysu 74 x 13 metrů. V budově se mimo šaten a vstupních bran nacházely také pokladny, sociální zázemí a sprchy, sklady, zázemí pro personál, kanceláře, služební byt, restaurace a holičství. Mezi pokladnami byly dva otevřené vstupy, jeden výhradně pro ženy a druhý pro muže. 

Koupaliště bylo zasazeno do terénní vyvýšeniny, čehož architekt chytře využil pro umístění bazénu a okolní terén posloužil jako trávníková tribuna.

Hlavní bazén

Hlavní bazén o rozměru 60 x 25 metrů měl svažité dno a byl rozdělen pro děti a plaveckou část pomocí betonové konstrukce s fošnovou stěnou. Plavecká část byla dále rozdělena pro plavce a neplavce. Plavecká část měla délku 50 metrů a hloubku od 1,3 do 2,2 m, v posledních 10 metrech byla hloubka 3,8 metrů z důvodu bezpečných doskoků. Kolem bazénu byl vybudován dlážděný chodník.

Skokanské můstky a filtrační budova

Ze západní strany k bazénu přiléhala filtrační budova se skokanskými můstky a startovacími bloky. Na jižní straně byla umístěna skluzavka pro plavce. Kolem bazénu byly osázeny sprchy.

Dětský bazén

Mezi vstupní budovou a hlavním bazénem byl umístěn dětský bazén o rozměrech 10 x 10 metrů.

Vzduchové lázně

Vzduchové lázně byly umístěny za filtrační budovou, kde navazovaly na její zadní fasádu a na západě (směrem k vodárně) uzavíraly areál lázní. 

Návštěvnost koupaliště

Letní koupaliště se po otevření stalo velmi oblíbeným a hojně navštěvovaným místem. Za slunečních víkendových dní bývala kapacita lázní překročena skoro dvojnásobně. Rekord v návštěvnosti ze dne 1. června 1930 dosáhl počtu 5.222 osob, z toho 2.323 dětí. Návštěvnost v prvním roce fungování dosáhla více než 87.000 návštěv a k tomu je třeba připočítat ještě návštěvy 23.300 majitelů předplatných vstupenek.

Návštěvníci v prvních letech po otevření koupaliště jeho zařízení a provoz chválili, filtrace i čistota vody odpovídala lékařským předpisům. Mezi funkční nedostatky lze zařadit problémy související s překročením kapacity lázní, jako např. nedostatečný počet ramínek v šatnách a obecně jejich kapacita či dlouhé fronty před kabinami. Dobový tisk kritizoval především nevhodné chování návštěvníků, hulváctví mládeže, časté krádeže nebo chybějící smysl pro hygienu některých jedinců, kteří odmítali před vstupem do bazénu používat sprchy.

Stavební úpravy v letech 1930-33

Vzhledem k návalům návštěvníků během slunečních dní, které překračovaly kapacitu koupaliště, bylo přikročeno ke stavebním úpravám, aby byl provoz koupaliště vůbec možný.

Do suterénních rezerv se rozšířily šatny, zřídil se provizorní vstup pro nekoupající se návštěvníky, kteří tak již nemuseli procházet hlavním vstupem přes šatny. V areálu se dodělávaly ploty a betonové plochy a koupaliště se dovybavilo příslušenstvím (lavičky apod.). Součástí úprav bylo také postavení kolny pro úschovu lehátek a dvou kiosků, jednoho pro prodej mléka a druhého pro prodej pekařských výrobků. 

V tomto období se také objevil závažný problém s používanou vodou, kdy laboratorní výsledky poukázaly na její špatnou kvalitu. Provoz koupaliště musel být dokonce několikrát na pár dní přerušen, aby se mohla vyměnit všechna voda v bazénu. Ukázalo se, že instalované filtrační zařízení není dostačující. Na počátku roku 1933 byla vyhlášena veřejná soutěž na rekonstrukci filtrační stanice, kterou vyhrála firma Porazil a Dratva na základě finanční nabídky ve výši 53.242,- Kčs. Úprava filtrační stanice byla zahájena 10. dubna 1933 a ukončena 8. května téhož roku, takže následující den byla zahájena koupací sezóna.

V dalších letech probíhaly spíše jen dílčí stavební úpravy, především pro zlepšení provozu nebo renovace zařízení. 

Stavební úpravy v letech 1965-67

V letech 1965 až 1967 proběhla zásadní rekonstrukce pravé části provozní budovy, kdy se upravil suterén a celé přízemí na lázně léčebného a očistného charakteru. V této části budovy byly zcela změněny dispozice. Byly odstraněny dělící příčky a otevřený prostor terasy byl obestavěn zdí v úrovni skeletových pilířů. Do nově upraveného prostoru byly umístěny sprchové kabiny, očistné vanové kabiny, léčebné vanové kabiny, lehátková odpočívárna, sociální zařízení, kabina maséra a saunovací kabiny (s teplým vzduchem, horkým vzduchem a párou). V suterénu byl zřízen bazén vyhloubením stávající podlahy. Během těchto úprav byly také vyměněny všechny interiérové povrchy, jak podlah, tak i stěn, kde převládl latexový nátěr.

Rekonstrukce se také nešetrně dotkla vnějšího vzhledu budovy, který byl narušen řadou úprav – zastřešené pergoly otevřené terasy byly dozděny a prolomeny řadou dobových oken.

Stavební úpravy po roce 1967

V roce 1975 byla kompletně přestavěna filtrační stanice a bylo upraveno okolí hlavního bazénu. Původně polyfunkční budova filtrační stanice s nautickým vzhledem byla přestavěna v kompaktní hranolovou hmotu s bočním přístavkem v přízemí. Skokanské můstky nebyly ničím nahrazeny. Přírodní svažitá terasa byla upravena a pískoviště dostalo travnatý povrch.

Novodobá historie a zánik

V roce 1992 došlo k rozsáhlým stavebním přestavbám, díky kterým se nedochovaly téměř žádné původní konstrukce a povrchy. Radikálně byla změněna vnitřní dispozice budovy šaten, ze kterých byla zřízena restaurace. Změny se také dotkly částí teras nebo středního dvora.

Poslední provozovatel koupaliště zkrachoval a tato událost byla také začátkem konce koupaliště. Kvůli majetkovým sporům nebylo koupaliště od roku 2000 v provozu a začalo chátrat. Městský obvod si nechal vypracovat studie využití areálu. Pravděpodobně i kvůli špatnému stavu bazénu vlivem poddolování ale nakonec od jakékoliv záchrany areálu odstoupil. Místní kov-odnášející organická hmota areál dokonale vyrabovala, areál zarůstal plevelem a stal se také místem pobytu problémových osob. 

V letech 2009 a 2010 došlo ke kompletní demolici areálu. Do dnešních dní po koupališti zůstala jen volná plocha. 

Závěr

Městské lázně na Hulváckém kopci byly vůbec prvním vyprojektovaným umělým koupalištěm v Československu. Autor se tedy musel průkopnicky vyrovnat s nástrahami projektu vlastním způsobem. Dokonale využil terénního zlomu a vytvořil zde klidové přírodní prostředí oddělené od okolní industriální zástavby.

Nejpokrokovějším prvkem ostravského koupaliště bylo spojení filtrační stanice se skokanskou věží. Moderní způsob převlékání a úschovy oblečení, kdy se návštěvník v kabince převleče a dvířky na protější straně než je vstup do kabiny předá své věci k uložení šatnářce výměnou za žeton, zase umožňoval rychlé odbavení velkého počtu návštěvníků.

Zajímavosti:

• V době vzniku koupaliště patřily Hulváky k městské části Zábřeh nad Odrou
• Ohřívanou vodu z Odry na teplotu 35°C mělo dodávat Vítkovické horní a hutní těžířstvo (smlouva nebyla podepsána)
• Blízká tramvajová zastávka byla vybudována s ohledem na vznikající koupaliště
• Koncesi pro podávání občerstvení získal Rudolf Pavlas, vinárník z Mar. Hor
• První návštěvní den navštívilo lázně 1525 dospělých a 599 dětí
• Dobové publikace uvádějí, že v roce 1937 bylo celkové jmění areálu vyčísleno na 3.125.181,-
• Koupaliště bylo naposledy v provozu 31. srpna 1999
• V roce 1950 převzal správu koupaliště nově vzniklý komunální podnik Vodárny a lázně města Ostravy
• V 80. letech bylo koupaliště v provozu od 1/6 do 31/8 denně od 9-18 hod, v červenci do 19 hod. Vstupné činilo 2 Kčs. 

Nepřehlédněte:

• Fotogalerie: Smutný konec hulváckého koupaliště
• Areál hulváckého koupaliště je téměř zbouraný
• Bývalé koupaliště na Hulváckém kopci: obvod zde chce postavit termopark

Zdroje a další informace:

• Faktografické údaje čerpány z bakalářské práce Letní městské lázně v Moravské Ostravě-Hulvákách Jiřího Dudka, 2007
• Zpravodaj Ostravská radnice 2012/07+08
• Zpravodaj MHaH 2009/03
• publikace Koupání v ČSR 1988

FOTOGALERIE