Důl Hlubina

Důl Hlubina byl černouhelný hlubinný důl založený v roce 1852 Salomonem Mayerem Rothschildem v těsné blízkosti vysokých pecí Vítkovických železáren. Mezi nejstarší zachované objekty areálu patří jednopatrové koupelny mužstva s prvky z režného cihelného zdiva od Felixe Neumanna z roku 1899 a jámová budova s těžní věž z let 1921-24.

Založení dolu

Na základě znalostí při těžbě uhelných slojí na jámách Antonín, Šalomoun a Karolína bylo prokázáno, že vývoj slojí pokračuje z Moravské Ostravy dále k jihu směrem k Vítkovicím. V roce 1851 byly provedeny zahloubením dva pokusné vrty v blízkosti Vítkovických železáren s kladným výsledkem.

Samotný důl Hlubina (Tiefbauschacht) byl založen v roce 1852 S. M. Rothschildem v tzv. Františkově údolí, které se nacházelo na jižním okraji Moravské Ostravy a v těsné blízkosti Vítkovických železáren v obci Vítkovice. V té době se v okolí prudce rozvíjely hutě, výroba železa a rovněž těžba uhlí.

Mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi Vítkovických železáren byla vybudována koksovna. Vznikl tak ucelený průmyslový komplex, který představuje jedinečnou prostorovou návaznost od těžby uhlí, přes výrobu koksu po výrobu surového železa. Spojení mezi jednotlivými částmi výroby zajišťovaly pásové dopravníky, zavážecí zařízení a dopravní mosty.

Pro dělníky byla v letech 1866 až 1873 postavena v sousedství dolu dělnická kolonie, ve které bylo 47 domků po čtyřech bytech. Současně se v okolí dolu vystavěly úřednické domy pro důlní techniky a administrativní pracovníky.

Historie dolu

V roce 1871 byl důl pronajat na 25 let Vítkovickým kamenouhelným dolům (VKD). V roce 1895 byl začleněn jako součást VKD do správy Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT). V roce 1931 byl k dolu Hlubina připojen důl Šalomoun (včetně zbytků jámy Karolína). Po roce 1939 bylo VHHT podřízeno správě koncernu Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten „Hermann Göring“, formálně se v prosinci 1942 stalo součástí státního koncernu Hermann Göring Werke. Po ukončení druhé světové války byla na důl uvalena národní správa a poté byl důl znárodněn.

Od 1. ledna 1946 byl začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské doly, Ostrava, jako důlní závod. Od 1. července 1946 byl přejmenován na Důl Bohumil Laušman. V únoru 1948 byl název opět změněn na původní Důl Hlubina. Od 1. ledna 1958 byl organizačně spojen s Dolem Generál Jeremenko v jeden závod pod společným názvem Důl Hlubina. Důl Hlubina byl závodem č. 1, Důl Generál Jeremenko závodem č. 2. Od 1. července 1987 byl Důl Hlubina organizačně včleněn do koncernového podniku Důl Ostrava jako závod Hlubina.
Přečtěte si také:

• Počátky dolování a vznik Dolu Hlubina
• Data z historie Dolu Hlubina, k.p. Ostrava (I. část)
• Data z historie Dolu Hlubina, k.p. Ostrava (II. část)

Těžba uhlí

V roce 1857 bylo z otvírek z hloubky 97 metrů vytěženo první uhlí. Pravidelná těžba začala v roce 1863, kdy byly Anselmu Salomonovi Rothschildovi uděleny první důlní míry. Byly dobývány jaklovecké a hrušovské sloje ostravského souvrství metodou piliřováním nebo směrným stěnováním o mocnosti 50 až 360 cm, v úklonu 5° až 15°.

V roce 1968 byla ukončena těžba na pobočném dole Šalomoun, z dolu Hlubina byly dotěženy zbytky jeho otevřených zásob. Taktéž od roku 1979 byla odtěžena spodní část důlního pole Alexander. 

Postupem do větších hloubek se zhoršovaly důlní geologické podmínky. Na počátku 50. let 20. století se dobývalo uhlí jakloveckých vrstev hloubce 300–400 m. Koncem 80. let 20. století bylo uhlí dobýváno z hloubky přes 1000 m. 

Zajímavosti:

• V roce 1895 bylo dosaženo rekordní těžby jedním těžním strojem v Rakousko-Uhersku, kdy bylo vytěženo 382.103,3 tun černého uhlí.
• Na přelomu 19. a 20. století činila roční těžba 200-280 tisíc tun
• Během válečných let 1942 až 1944 bylo dosaženo roční těžby přes 800 tisíc tun kamenného uhlí
• Důlní pole mělo rozlohu 382 ha, otevřeno bylo třemi jámami do hloubky 1.200 m na 12. patro
• Za dobu svého provozu bylo na dole vytěženo 47,16 milionu tun černého uhlí

Areál dolu

V roce 1852 bylo zahájeno hloubení dvou jam – vtažné a výdušné – ve vzdálenosti 24 metrů vedle sebe. Jednalo se o technickou novinku, která byla označována jako dvojitá jáma. 

Těžní jáma č. 1 byla hloubena v letech 1852–1857 do hloubky 244 m, měla soudkovitý tvar o rozměrech 3920 × 5520 mm. V roce 1892 byl jámový stvol rekonstruován. V roce 1924 je jáma přebudována na jámu výdušnou. V letech 1957–1961 byla jáma prohloubena na konečnou hloubku 796,6 m. V období 1995–1996 byla jáma likvidována zasypáním.

V letech 1854–1856 byla hloubena větrná jáma Hlubina 1 (stará) do hloubky 155 m. Jáma měla do třetího patra výsečový průřez o rozměru 370×370 cm, níže pak kruhový průřez o poloměru 352 cm. V období 1901–1902 byla jáma prohloubena do hloubky 219,4 m. V roce 1924 byla jáma zrušena. Jámová budova byla z části demolována a část upravena na kompresorovnu.

Mezi 17. květnem 1921 a 30. zářím 1924 byla hloubena těžní jáma Hlubina 2. Jáma měla průřez kruhový o průměru 610 cm a hloubku 463,12 m. Nad jámou se tyčila příhradníková ocelová těžní věž vysoká 49,8 m. Uhlí se na nové jámě začalo těžit 4. září 1924. V období let 1931–1932 byla jáma prohloubena do hloubky 586,43 m. V období let 1941–1942 byla dále prohloubena k 10. patru (780 m). V letech 1957–1961 byla jáma prohloubena na konečnou hloubku 1022,6 m. V období 1995–1996 byla jáma likvidována zasypáním.

V roce 1899 byla postavena podle projektu ostravského architekta Felixe Neumanna (1860–1942) budova koupelny a cechovny, která později byla nazývána „staré koupelny“. V rámci modernizace dolu v roce 1925 byly koupelny rozšířeny. Architekt Otokar Bém (1868–1949), který se podílel na přestavbě, plně respektoval původní záměr svého předchůdce. Zopakoval původní kompozici v soudobém pojetí architektonického detailu a přístavbu spojil krčkem se starým objektem. Výstavbou nové těžní věže, jámové budovy, oběh vozů a strojovny s novým výkonným těžním strojem bylo realizováno pokrokové technické zařízení, které bylo publikováno v soudobé odborné literatuře.

V letech 1957–1961 byl postaven architektonicky významný komplex. Tvořil ho budova nové vrátnice, požární bazén s vodotryskem na nádvoří a budovy tzv. nových koupelen se vstupní dvoranou půleliptického tvaru v duchu dobově módního „bruselského stylu“, které jsou situovány východně od Místecké ulice, dále přestavba větrné jámy, ventilátorů a výstavba nové kotelny v centrální části areálu.

Útlum těžby

V rámci útlumu těžby uhlí v Ostravsko-karvinském revíru byl 30. června 1991 vyvezen z dolu poslední vozík s uhlím. Činnost dolu definitivně ukončena 30. června 1992. Za dobu fungování se z dolu vytěžilo 56 milionu tun uhlí. 

Současný stav

Po ukončení provozu byl areál s objekty a technickým zařízením Dolu Hlubina s koksovnou a vysokými pecemi Vítkovických železáren prohlášeny v roce 2002 národní kulturní památkou ČR pro svou mimořádnou památkovou hodnotu.

Na jámě Hlubina zůstaly zachovány: elektrický těžní stroj Škoda (1940), jámová budova s těžními povaly a povaly pro mužstvo, elektrický turbokompresor Breitfeld-Daněk (1922) a kotelna s kotly Gabre (1914–1917).

Zdroje a další informace:

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Důl Hlubina Ostrava
• https://pamatkovykatalog.cz/uhelny-dul-hlubina
• https://www.stavbaweb.cz/dul-hlubina-v-ostrave-ceka-rekonstrukce
• http://podzemi.solvayovylomy.cz/histhor/lokality/okr/25.htm
• https://www.zdarbuh.cz/data-z-historie-dolu-hlubina-kp-ostrava-i-cast
• https://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/dul-hlubina-v-ostrave/
• https://www.ostravainfo.cz/dul-hlubina
• https://www.turistika.cz/ostrava-vitkovice-byvaly-dul-hlubina
• http://www.ostravaci.cz/2008/03/dul-hlubina/
• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/dul-hlubina

FOTOGALERIE