Dům katolických tovaryšů

Městský řadový třípatrový dům s pozdně secesní fasádou byl postavený podle projektu Františka Fialy v roce 1910 pro Spolek katolických tovaryšů. Součásti areálu domu byl také divadelní sál ve dvoře.

Historie

K výstavbě Domu katolických tovaryšů vedla potřeba vytvořit centrum kulturních a spolkových aktivit katolicky orientovaného dělnictva a živnostníků. Dům byl postaven podle projektu stavební firmy Františka Grossmanna a Františka Fialy a byl uveden do provoz v lednu 1911. Celkové náklady na výstavbu katolického domu dosáhly téměř 220.000 Korun (dobový tisk uvádí částky od 200 tisíc po „čtvrt milionu“). 

Součásti areálu Domu katolických tovaryšů byl samotný nájemní dům s obchodními prostory v přízemí a byty v patrech a divadelní sál se zázemím v zahradě. Do současné doby se dochoval pouze řadový městský dům. 

Hlavní budova

V přízemí je ve středí ose umístěn zdobený odstupněný vstupní portál se záclonově tvarovanou stříškou. Po stranách portálu vystupují dva zdobné soklíky nesoucí proti sobě natočené klečící postavy chlapců. Po stranách v prvním a druhém patře dva jsou trojboké arkýře, zakončené ve třetím patře balkonem se zaklenutými francouzskými okny. Zprohýbaná fasáda, střídání hladké a zdrsněné plochy a použití dekorativních prvků dodávají průčelí dynamický efekt. Původní štíty byly v průběhu let nahrazeny jedním trojúhelníkovým štítem s novodobými okny.

Nápadnou kulisu tvoří fasáda domu katolických tovaryšů na Přívozské ul. v Moravské Ostravě. Wagnerovec architekt František Fiala volil v r. 1910 členění plasticko-geometrické v duchu pozdní vídeňské modernistické vlny, s přepečlivým důrazem na dominantní vertikály postranních mělce vystouplých arkýřů, jež přizdobil kobercovými i emblematickými prvky. V plánu je dekorativní rozvrh jednotnější v rytmu vysokých vertikál; v realizaci pak sražených do ztěžklých půlkruhových balkónových oken místo lehkých, do mansardové střechy vybíhajících trojbokých štítů. Jemnost tepaných vertikál v meziokenních pásech byla oslabena vložením další římsy a přepracováním okenních os. Ve výsledku se do geometrické stylizace vlomily také reliéfy antikizujících hlav hocha a dívky v geometrických rámech a dvojice puttů s girlandami usazená na převýšených pilastrech flankujících vstupní portál. Vznikla tak bizarní různorodá koláž, která ani v nejmenším nenapověděla určení domu. V daleko čistší podobě vídeňské modernistické geometrie bez dalších plastických dodatků byl ve stejné době realizován plášť sanatoria dr. Kleina na Hornopolní ulici podle návrhu téhož autora. (zdroj)

Divadelní sál v zahradě

Divadelní sál v zahradě tvořila obdélníková jednopatrová budova, částečně podsklepená se železobetonovými stropy. V přízemí byl sál s jevištěm, společenská místnost, výčep s restaurací a verandou, zázemí a šatny. V patře byla galerie, spolková místnost, pokoj hostinského, zázemí a dvě místnosti pro redakci Ostravského kraje. Sál i s galerií pojmul téměř 600 návštěvníků.

Restaurace

Ve spolkové budově Katolického domu byla také restaurace. Získání koncese pro provozování restaurace nebylo vůbec jednoduché, jak dokládá dobový tisk. Restauraci v roce 1913 přebírá do nájmu restauratér Josef Kelemen.

Pochybujeme, že by se židovští radní páni ostravští v tomto hostinci vedle turnérů cítili doma. … Dnes náš člověk v Mor. Ostravě, v Přívoze a Vítkovicích hostinskou koncesi obdrží pouze výjimečně. Hostinské koncese jsou Besitzstand Němců a Židů. Křesť.-sociální dělnictvo posílají radní páni ostravští do „gospody u ojczizny“ a myslí, že tento hostinec pro dělnictvo stačí. (Ostravský kraj, vydání 16.11. a 16.12. 1910)

Divadelní provoz

Divadelní scéna v sále fungovala pouze příležitostně. Až s omezením českého divadla v Moravské Ostravě za německé okupace se zde rozvinul pravidelnější divadelní provoz. V letech 1942-43 tehdejší majitel, kterým byla Národní odborová ústředna zaměstnanecká, budovu dispozičně upravil podle návrhu stavitele Bohuslava Krýsy. Během bombardování Ostravy 29. srpna 1944 zasáhla budovu divadla bomba. Od prosince 1944 do listopadu 1945 probíhala oprava divadla. Po osvobození vznikla v Ostravě recitační skupina Kytice. Z tohoto sdružení vzniklé divadlo zde působilo pod různými názvy od konce roku 1945 až do roku 1960.

V roce 1961 se divadelní sál stal základnou pro Televizní studio Ostrava. Bylo zde vybudováno vysílací studio s potřebným technických vybavením. V roce 1973 došlo k přestavbě divadelní budovy v rámci vzniku nového střediska Československé televize. Do současnosti se objekt divadla zcela začlenil do rozsáhlejšího celku, vzniklého propojením bývalého divadelního objektu s domem v řadové zástavbě Přívozské ulice i s novější budovou televizního studia, přístupnou z ulice Dvořákovy.

Zdroje a další informace:

• https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-13062711
• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/97
• https://www.theatre-architecture.eu/cs/db.html?theatreId=448
• https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=1043732
• publikace Průvodce architekturou Ostravy, Martin Strakoš, 2008
• Socha ve městě. Vztah plastiky a architektury v Ostravě ve 20. století (doktorská disertační práce, PhDr. Marie Šťastná, 2009)

FOTOGALERIE

DOBOVÉ ZÁZNAMY O PROBLÉMECH SE ZÍSKÁNÍM KONCESE
(Ostravský obzor, 29.4.1911, strany 5 a 6):