Těšínsko
Říše českého Boleslava II. (967-999), jenž založil roku 973 biskupství pražské, rozkládala se daleko na sever nad Vratislav, na východ za Krakov, do Uher za Tatry. Jméno Slezanů vyskytuje se poprvé r. 973 při založení biskupství pražského.
Těšín založen dle pověsti r. 810 Bolkem, Leškem a Těšimírem, syny knížete Leška. Prof. Prasek míní, že Těšín (a biskupství vratislavské) založen až po r. 1054.
Těšínsko vzniklo drobením, parcelací zemí slezských, v IX. století náleželo k Říši velkomoravské, potom bylo částí říše české.
Roku 1000 kníže Boleslav Chrabrý výbojem odňal Čechům Horní Slezsko s Těšínskem.
Roku 1054 kníže polský Kazimír I. zavázal se českému knížeti Břetislavu platiti za Slezsko roční poplatek. Od r. 1054 do r. 1163 náležel Těšínsko k Polsku.
Roku 1163 Mečislav I. rozdělením zemí slezských s Krakovskem obdržel Těšínsko s Ratibořskem a stal se praotcem knížat slezských z rodu Piastova.
Po roce 1282 novým dělením připadlo Těšínsko jako samostatné knížectví v uděl Mečislavu I, jakožtoi knížeti těšínskému, který v lednu 1291 dal se v Olomouci pod ochranu českého krále Václava II., kterýž vybídnut ujati se vlády v Krakově, táhnul polem proti Vladislavu Lokietkovi.
Nástupce Mečislavův Kazimír (1316-1368) přijal dne 18. února 1327 zemi svou těšínskou v léno od krále českého Jana Lucemburského.
V míru Trenčanském r. 1335 král polský Kazimír uznal české krále za pány Slezska.
Syn knížete těšínského Kazimíra Přemek (1353-1407) připojil r. 1402 k Těšínsku moravské Místecko, které po smrti knížete Václava III. (1555-1579) zase připadlo k Moravě.
Dne 7. dubna 1348 král český Karel IV, otec vlasti, prohlásil celé Slezsko za věčná příslušenství koruny české, což na generálním sněmu r. 1355 přijato.
Po zvolení Jiřího Poděbradského za krále českého (1458-1471) stavové a knížata slezští osvědčili, že chtí trvat ve spojení s korunou českou a 1. září 1459 ve Svídnici přísahali Jiřímu věrnost.
Matyáš Korvín, král uherský, prohlásiv se 3. května 1469 za krále českého, přinutil slezská knížata, aby mu holdovali jako králi českému.
V květnu 1471 zvolili Čechové polského kraleviče Vladislava za krále a ten r. 1479 postoupil Matyášovi Moravu a Slezsko.
Po smrti Matyášové r. 1490 sjeli se stavové moravští a slezští do Šumperka na Moravě a usnesli se vymoci na králi Vladislavovi slib, že nikdy jich od koruny české neoddělí.
Od r. 1545 – 1579 držel vládu nad Těšínském kníže Václav a vydal zákoník, který potom r. 1592 vyšel v Olomouci tiskem, „Práva a zřízení knížectví Těšínského“, — kterým prohlášen jazyk český za jediný a výlučný úřední v zemi.
Ferdinand IV. rakouský, přijav od svého otce Ferdinanda III., krále českého, Těšínsko lénem, potvrdil r. 1653 zemi Těšínské dávná práva a stavům výslovně zajistil užívání jazyka českého jako jediné úřední řeči na Těšínsku.
Až do Marie Teresie (1740-1780) byla na školách těšínských řeč česká výhradným jazykem vyučovacím, teprve r. 1777 byla v Těšíně zřízena hlavní škola německá a začíná poněmčování města.
Za Josefa II. (1780-1790) zrušeny posavadní zákony zemské z dob knížete Václava, němčině otevřen volný průchod, ustanovena za jazyk úřední.
Český jazyk v Těšíně a na Těšínsku teprve kolem let padesátých XIX. století vytlačen z úřadů. Od r. 1848 pak čeština ustupuje polštině.
Příslušnost Těšínska k české koruně trvá posud. Že národnost česká na Těšínsku odedávna jest domovem, dovozuje prof. Prasek v „Dějinách knížectví Těšínského až do r. 1433.“ Prokazuje z jmén osobních místních, že „nepochybně a zvláště na Frýdecku lid český sedí ode dávna čili autochtonně.“
Zdroj: O poměrech česko-polských na Těšínsku (zpráva podaná na sjezdu novinářů v Mor. Ostravě dne 31. ledna 1904)
