Městské hradby

Středověká Ostrava, stejně jako jiná města tehdejší doby, byla pro svou bezpečnost v průběhu let obestavěna hradbami. Přestože byly ostravské hradby před téměř 200 lety zbourány, dochoval se do dnešních dní jejich zhruba padesátimetrový úsek.

Spory o hranici mezi Českým královstvím a Polským královstvím posílily strategický význam Moravské Ostravy. Bylo třeba vybudovat řádné kamenné opevnění, které by dokázalo odolat náporu nepřátelských vojsk. To mohlo být hlavním motivem olomouckých biskupů, kteří městu udělovali finanční výsady, ze kterých město stavělo a udržovalo opevnění. 

Výstavbu opevnění inicioval olomoucký biskup Jan Očko VIII. z Vlašimi (olomouckým biskupem 1351-1364), který povolil ostravským měšťanům, aby si ponechali ročně 20 hřiven z daní odváděných biskupovi. Měšťané měli k těmto odpuštěným daním přidat z vlastního majetku dalších 40 hřiven a město opatřit opevněním. Částka se ukázala jako nedostatečná a tak jim později další olomoucký biskup Jan IX ze Středy (olomouckým biskupem 1364-1380) v listině z roku 1371 tuto částku navýšil na 40 hřiven po dobu 5 let, aby bylo možné postavit i věže, brány a další opevňovací prvky. Z této listiny pochází první písemná informace o městských hradbách a také informace o dříve udělených výsadách biskupa Jana Očka z Vlašimi. 

K výstavbě hradeb došlo pravděpodobně po roce 1362, kdy císař Karel IV. udělil Moravské Ostravě právo na výroční trh, což posílilo důležitost města. Předpokládá se, že základní soustava městských hradeb byla dobudována někdy mezi lety 1371-76 a celkově stála výstavba zhruba 800 hřiven. 

Olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburka (olomouckým biskupem 1388-1397) v roce 1389 odpustil Ostravským tzv. právo odúmrti. Občané tak mohli volně používat dědictví po měšťanech zemřelých bez dědiců mmj. k zesílení a udržování městských hradeb. Biskup v listině píše, že město kvůli nepřátelskému útoku potřebuje hlídané hradby a opevnění, aby se „spoluobčané lépe a pevněji podobně jako v jiných našich městech ve věžích, zdech a parkánech, branách a příkopech a jiných opevněních k nutné obraně byli schopni ohradit a chránit vlastní město postavením stráže.“

Popis hradeb

Hradební zdi byly zhruba čtyři metry vysoké a v základně široké 2 až 2,5 metrů, z obou stran omítané. Hmotu zdí tvořily pískovce na vápenné maltě, lomový kámen, říční valouny a pálené cihly. Později byly hradby doplněné třemi bránami a obrannými věžemi. Místo původu stavebního materiálu není známo, ale z dobových listin víme, že na stavbu se vozil kámen z blíže neurčeného lomu u Polské Ostravy. 

• Podél hradeb vedly uličky, které měly obráncům usnadnit pohyb (dnešní ulice Pivovarská, Zeyerova, Na Hradbách, část Puchmajerovy a Zámecké)

Dalším prvkem opevnění býval hradební vodní příkop, který lemoval hradby z jihozápadní strany. Vodní příkop se odpojoval od Mlýnské strouhy přibližně v místech, kde dnes stojí budova divadla Antonína Dvořáka. 

Hradební brány

V Moravsko-ostravské hradební soustavě byly postaveny tři hlavní brány: na severovýchodě to byla brána Hlavní, na jihovýchodě to byla brána Hrabovská a na severozápadě brána Přívozská. Mezi Zámostní a Hrabovskou bránou byla umístěna malý výpadní branka pro pěší. 

Kostelní brána (též Horní, Vítkovská, Vítkovická, Slezská, Mostní nebo Říšská)

Kostelní brána byla postavena před rokem 1340 a byla pravděpodobně nejstarší ostravskou bránou. Brána stávala poblíž kostela sv. Václava, v ose dnešní Kostelní ulice a sloužila pro přístup do města od mostu přes Ostravici z Polské Ostravy.

Kostelní brána byla ze všech ostravských bran nejmohutnější, přes řeku se totiž dříve nacházelo území cizího státu (předtím, než se Těšínské knížectví stalo lénem českého krále a státní hranice se posunula více na východ). Kostelní brána byla obydlena a při očíslování během vlády Josefa II dostala čísla 56 a 57.

Zajímavým dokladem o válečných bojích kolem Ostravy jsou při demolici věže nalezené švédské a pruské kamenné a železné dělové koule.

Hrabovská brána (též Horní, Vítkovská, Vítkovická)

Hrabovská brána stávala na hlavní cestě z Moravské Ostravy do Hrabové a Vítkovic, v místech domu na nároží ulic Puchmajerova a Vojanova s vyústěním do ulice Velká.

Přívozská brána

Třetí bránu bychom našli v Přívozské ulici při jejím vyústění do Jiráskova náměstí. Z této brány vedla cesta z Ostravy do Pruska přes Hlučínsko a Opavsko. Z dochované korespondence Archivu města Ostravy víme, že kolem roku 1810 se u Hrabovské a Přívozské brány vybíralo mýto.

Brána pro pěší

V místech křížení ulic Pivovarská a Střelniční bychom našli malou branku pro pěší.

Městský hrad

Součástí městského opevnění byl také biskupský hrad, který stával u rohu dnešních ulic Puchmajerova a Zámecká. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1396, další pak z roku 1446. V roce 1466 je hrad uváděn jako propugnaculum (vojenská základna). Moravskoostravský hrad byl pravděpodobně opuštěn na přelomu 15. a 16. století a následně buď zanikl nebo byl přestavěn. V roce 1538 již hrad nestál, na jeho místě stával dům, který biskup Thurzo daroval hukvaldskému úředníkovi. 

Zdokonalení hradeb

Provedené archeologické průzkumy ukázaly, že výstavba opevnění neskončila jeho výstavbou ve 14. století, ale probíhala i v 15. století, pravděpodobně v souvislosti s husitskými válkami.

Svého času se pravděpodobně městských valů a příkopů zmocnil husitský polní hejtman Jan Čapek ze Sán († 1452), který vynaložil značné úsilí na opevnění Moravské Ostravy. (Benešova darovací listina uvádí: „že jsú jim je někteří páni, kteříž jich ty časy v držení byli, mocí vzali a k svému užitku přivodili“)

V době, kdy měl v držení Moravskou Ostravu známý válečník Dobeš Černohorský z Boskovic († 1493), došlo během česko-uherské války (1468-78) k opravě městských příkopů a valů. Podle historika Aloise Adamuse byly opravy provedeny v roce 1473. Po smrti Dobeše se panství ujal jeho bratr Beneš, který později městu vrátil do trvalého vlastnictví a užitku městské příkopy, valy a hradby, ačkoliv jeho bratr vynaložil na opravu „znamenitý náklad a sumu velikú peněz našich vlastních.“

Biskup Stanislav Thurzo v listině z 24. února 1525 potvrzuje ostravským měšťanům výnosy z gruntů, rybníků a lesů, za což měli udržovat městské opevnění. Zároveň uvádí, že město potřebuje opravit hradební zdi, věže, parkány, brány, příkopy a další součástí hradeb a že hlavní povinnosti města je ohradit obec zdmi a parkány. V této době došlo k postavení podkovovité bašty za kostelem sv. Václava. 

Později jiný biskup Marek Khuen zdůvodnil některé městské výsady a úlevy tím, že „Ostrava potřebuje pro případ nepřátelského přepadení lepších opevnění a schopnějších a statečnějších měšťanů ku své obraně“. 

Chátrání hradeb

Městské hradby po třicetileté válce, kdy se změnil způsob boje a zdokonalily se palné zbraně, přestávaly plnit svou obrannou funkci a začaly postupně chátrat. Počátkem 18. století byly na mnoha místech natolik pobořené, že město již nebylo prakticky vůbec uzavřeno. V roce 1701 došlo vinou nedostatečné péče a údržby k částečnému zřícení neudržovaných hradeb.

Ve sporu o postavení vodního díla na Ostravici mezi sousedícími šlechtici na těšínské straně a Moravskou Ostravou uvádí v roce 1701 dva svědci, že „Moravská Ostrava v Moravě při hranici slezské naproti Polské Ostravě ležící, zděmi městskými ohrazena a vůkol obehnána není a následovně tak zavřetá a před vpádem i nejmenším zabezpečena není.“

Město se proti tomuto osočení bránilo a sepsalo obsáhlou zprávu v níž uvádí, že oba šlechtici se dostali s městem do sporu a jeden z nich (M.B.Skrbenský) toho využil k pohanění města. V listině také přiznávali, co bylo zjevné: „Nyní nepřízni času zdi spadly, ve válečných časech z polovice jsou strženy a demolovány. Přes to jsou zbytky vidět a dvě brány se širokými věžemi jsou nepoškozeny. Třetí bývala dvojitá. Jsou i příkopy tak oplocené, že nikdo nemůže ani vjet, ani vyjet než branami, které se na noc zavírají.“

• Jednu z bašt poblíž kostela sv. Václava využila v roce 1750 farnost ke stavbě fary
• Z roku 1763 pochází písemná informace o zákazu lámání kamene ze zdí okolo města
• Za návštěvy císaře Josefa II. v červnu 1766 musely být v Hrabovské bráně trhliny zakryty ozdobným chvojím

Demolice hradeb

V letech 1780-1833 docházelo k postupnému rozebírání hradeb, definitivní zánik proběhl v letech 1830-39. V letech 1823-1836 byly zbourány také městské brány, hradební příkop byl zasypán v roce 1899. Až do roku 1929 existovala za kostelem sv. Václava půlkruhová hradební bašta, do které byla z části vestavěna farní budova. Tato bašta zanikla při demolici staré fary a výstavbě kláštera redemptoristů (dnes budova Telepace).

Archeologické průzkumy

V na přelomu 20. a 21. století byly v souvislosti s různou výstavbou v centru města provedeny archeologické průzkumy, které potvrdily průběh hradební zdi. V roce 1998 byl v souvislosti s výstavbou nové budovy Divadla loutek prováděn archeologický průzkum na Pivovarské ulici, který pravděpodobně zachytil průběh úseku hradební zdi. V letech 2006, 2007 a 2008 byly prováděny archeologické výzkumy na Kostelním náměstí, na Puchmajerově ulici a Biskupské ulici. 

Dnešní stav

Z někdejšího opevnění zůstaly do dnešních dní dochovány nepatrné zbytky. Za kostelem sv. Václava se dochoval cca 3 metry dlouhý úsek hradební zdi, další části hradeb jsou zachovány ve sklepení budovy Telepace a ve Farní zahradě. Už jen virtuálním pozůstatkem po městském opevnění a jeho součástech jsou dnešní názvy ulic Na Hradbách a Zámecká.

Zdroje a další informace:

• https://cs.wikipedia.org/Městské hradby Ostrava
• https://denik.cz/hradby-ostravy-by-letos-mely-650-let.
• https://www.opevnovani.cz/ostravske-hradby/ 
• https://www.hrady.cz/hrad-moravskoostravsky-hrad/
• https://cs.wikipedia.org/Moravskoostravský hrad
• http://www.ostrmuz.cz/mestska-hradba/
• http://www.ostrmuz.cz/po-stopach-stare-ostravy/
• kniha Ostrava, sedm staletí města, PhDr. Jitka Noušová (texty), 1975
• kniha Dějiny Ostravy, Jaroslav Bakala a Karel Jiřík, 1993
• infocedule Krásná Ostrava

FOTOGALERIE