Minikrajina Kurta Gebauera (Indiánské městečko)
Minikrajina je unikátní areál dětského hřiště uprostřed ostravského sídliště Fifejdy II, který vznikl jako experimentální projekt akademického sochaře Kurta Gebauera. Indiánské městečko, jak zlidověl název pro toto umělecké dílo, vznikalo v letech 1980-1985 za složitých urbanistických a ekonomických podmínek.
Historické pozadí vzniku Minikrajiny
V roce 1976 vypsala ostravská pobočka Českého fondu výtvarných umění soutěž na dětskou atrakci pro sídliště Fifejdy II. Soutěže se zúčastnil také akademický sochař Kurt Gebauer, který ovšem místo jedné prolézačky navrhl pro vnitřní dvůr panelového sídliště rozsáhlou krajinu s členitým terénem, mosty, údolími, amfiteátrem a hřišti. Jeho návrh získal v roce 1978 také čestné uznání ve čtvrtém ročníku soutěže „Hledáme dokonalé projekty“ časopisu Mladý svět.
Rozhodnutí o výstavbě
Návrh Minikrajiny se líbil nejen komisi posuzující soutěžní návrhy, ale také investorovi (Městský investorský útvar Ostrava) a poslancům z ObNV Ostrava 1. Generální dodavatel všech staveb na fifejdském sídlišti – Pozemní stavby – se navíc mimosmluvně zavázal krajinu vybudovat. Autor návrhu Kurt Gebauer byl požádán o autorský dozor nad stavbou (tedy aby kontroloval, zda mezi domy vyrůstá skutečně to, co vytvaroval na modelu). Úspěch stavby se zdál být zaručen, avšak stavba Minikrajiny nebyla jednoduchá a neobešla se bez komplikací.
Výstavba
První roky prováděl Kurt Gebauer autorský dozor pravidelným dojížděním z Prahy. Hrubé stavební práce začaly v roce 1978 a trvaly čtyři roky. Během této doby došlo k několika zásadním změnám projektu.
Na pozemku mezi domy byla nejprve skládka stavebních panelů, která náhle zmizela a na uvolněné ploše se – místo stavby hřiště – začal těžit štěrkopísek. Sochař se tedy domluvil s vedoucím stavby, že se těžební jáma využije jako základ údolí, s kterým v projektu počítal a model Minikrajiny předělá.
Když se po čase Kurt Gebauer do Ostravy vrátil, zjistil, že do těžební jámy někdo strhnul jeden z navršených kopečků a navíc tam byla naházená stavební suť a odpad. Tyto zásahy byly pro Kurta Gebauera nepřijatelné. Model Minikrajiny tedy napotřetí předělal a do Ostravy se na čas přestěhoval, protože stavební dozor „z Prahy do Ostravy“ k ničemu nevedl.
Z počátku bydlel sochař u svých známých, později mu byl na přechodnou dobu nabídnut školnický byt. Společně se svým přítelem architektem Mojžíšem začali stavbu dvou dřevěných mostů. Později přivezl do Ostravy i svého syna, který se na stavbě podílel. Společnými silami vytahali z návozu pneumatiky, dráty i trosky panelů. Také hlídali pozemek, aby se z něj opět nestala skládka odpadu nebo aby někdo něco nepředělal bez jeho vědomí.
Další překážkou byla neochota stavebních podniků podílet se na realizaci takto atypického projektu. Chyběly stroje, odborníci i normy pro takovouto stavbu. A pracovníkům z Pozemních staveb hořely nedodělky na stavbách důležitější občanské vybavenosti. Když nepomohli odborníci, obrátil se Gebauer na obyvatele okolních domů; ti přicházeli z okruhu asi patnácti lidí pravidelně vypomáhat. Od většiny obyvatel však se výpomoci nedočkal, protože dle jejich vyjádření kdysi pomáhali Pozemních stavbám v ozeleňování okolí a spojaři pak trávníky rozkopali a nechali po sobě spoušť.
Nastalo shánění materiálu. Stavební dřevo nahrazovaly železniční pražce a staré telegrafní sloupy, společnými silami je nakládali na nádraží a přiváželi na stavbu. K tomu kopali, vozili hlínu na kolečku a také zdili.
Největší chuť do práce dodávaly Kurtovi děti z okolních domů. Stavba nerostla skrytě za ohradou, děti si tu chodily hrát od samého začátku a tak viděly, jak se dílo kousek po kousku tvoří. Děti také pomáhaly, když bylo třeba – míchaly maltu, zdily i stavěly. Názorně viděly a často poprvé v životě, jak se pracuje s rozličným nářadím.
Výstavba areálu byla také na čas pozastavena. Vedení přišlo na to, že sochař dostal za model honorář a není jeho povinností kopat ani stavět, natož platit ze své kapsy brigádníky. Byl požádán o model, který bude podkladem projektu.
Spolu s inženýrem architektem Martinem Rainišem tedy pozemek řádně zaměřili a vytvořili úvodní projekt, ze kterého Stavoprojekt vypracoval do podzimu téhož roku prováděcí projekt. Pozemní stavby čekaly na rozpočet nákladů. Kurt však léto strávil na stavbě, přemlouval řidiče, aby místo na okraj Ostravy složili odváženou ornici v Minikrajině, vybojoval si buldozer, stavěl s dětmi vodopády nebo modeloval z betonu skály. Tak šel druhý rok stavby. Během podzimu přivedl jeden z mladých brigádníků své spolužáky z elektrotechnické průmyslovky, přidala se děvčata z gymnázia v Zábřehu a takových brigád bylo více, takže se stavba přece jen posunula kupředu.
Na začátku roku 1983 byla fifejdská krajina z velké části hotova. Bylo však urgováno nedokončení díla – chybělo namíchat několik kubíků betonu a položit asfalt. Po několikerém prodloužení termínu byla uzavřena nová smlouva na dokončení prací. Umělecká komise nepovažovala některé části hřiště za výtvarné dílo, načež výrazně snižovala jejich ohodnocení a tím i celkovou výši honoráře.
Přes všechny překážky se nakonec podařilo Minikrajinu dostavět a v roce 1985 byla oficiálně otevřena.
Popis Minikrajiny
Kurt Gebauer pojal Minikrajinu jako umělecké dílo v krajině (land art), kde se prolínají herní prvky s výtvarnými objekty. Areál má rozlohu zhruba 1,5 hektaru a je členěn do výškových úrovní, které nabízejí rozmanité herní možnosti pro děti různého věku. Využívá členitý terén bývalé pískovny, který je formován do umělých funkčních útvarů, jako jsou pahorky, amfiteátr, umělá vodní kaskáda a další.
Terén, původně určený k zarovnání buldozerem, osázení lavičkami a soudobými typizovanými prolézačkami, vymodeloval Kurt Gebauer do vln a kopečků, umístil v něm cihlové sloupy k lezení a ručkování, balvany, umělé zemní dírky a průlezné kanály, mostky a lávky, přístřešky a palisádové stěny.
Základem areálu je údolí pro dobrodružné hry, kde se nachází prvky ze stavebního odpadu – úkryty, bunkry, jámy. Děti si tak mohly vyhrabávat jámy, hrát si s vodou, zakládat ohníčky. Jiná část údolí má sportovní charakter s prolézačkami z betonových rour a dalšími prvky. Na okraji areálu je míčové hřiště, kousek od něj pouťové hřiště a amfiteátr, který pojme 300 sedících a 300 stojících diváků. Betonová plocha byla určena jako tabule pro kreslení, brouzdání, v zimě i ke klouzání. Velkou část tvoří obří pískoviště zasazené dost hluboko, aby nejmenší děti nemohly snadno vylézt, což umožňuje matkám chvíli odpočinku. Je zde také přístřešek pro ochranu před deštěm a sluncem.
Některým betonovým zídkám dal autor lidskou podobu, děti se ho totiž často ptaly, jestli na hřišti postaví nějakou sochu, když je sochař. Vzhled Minikrajiny ovlivnily i dětské hry na staveništi, jejich pozorováním si autor uvědomil, co má a co nemá pro děti nějakou cenu a tomuto zjištění se přizpůsobil. Co nevymyslel projektant, to si vlastně domyslely samy děti, pro které bylo okolí domu to, co pro dospělé jejich byt.
Součástí minikrajiny je (případně bylo) mnoho atrakcí:
- Dobrodružné údolí: prostor pro volnou hru, děti zde mohou stavět úkryty, bunkry, hrát si s vodou a ohněm
- Sportovní kaňon: umělý kopec s betonovými rourami k prolézání, šplhadly, patníky na skákání, kmeny stromů a dalšími překážkami
- Pouťové hřiště: bytelný kolotoč (kolovadlo), houpačky, prolézačky
- Sportovní hřiště: pro míčové hry a zábavu
- Amfiteátr: prostor pro společenské akce, divadlo, kreslení, bruslení a další aktivity
- Klouzací kopec a dřevěné stavby: zábavné prvky pro děti, které se mohou rozvíjet fyzicky i mentálně
- Pískoviště pro nejmenší děti
- Zídky na malování
- Vodní kaskáda
- Sloup s větrníkem
- Plošiny na pružinách
- Tunely, jeskyně a prolézačky
Poznatky z dobových rozhovorů s Kurtem Gebauerem
- Sochař navrhl obdobné dětské hřiště i v Praze, ale jeho nápad se nerealizoval, dodavatelé sídlištní výstavby neměli zájem. Ostrava nabídku přijala.
- Do svého návrhu přenesl nádherné kopce, údolí a kouty rodného Opavska.
- Největší vývoj hřiště prodělalo, když Kurt Gebauer pochopil, že areál musí mít charakter parku a že se musí dát dobře udržovat, aby neskončil v troskách.
- Během zapojení dětí do výstavby se hřiště stalo jejich vlastním a měly k němu silný vztah.
- V době výstavby minikrajiny neexistovaly žádné normy pro takto specifické dílo. Přenesené normy z předpisů o výstavbě paneláku se použít nedaly: schody v baráku nemůžou být stejné vysoké a široké jako schody ve skále.
Pohled autora na bezpečnost hřiště
Gebauer zdůrazňoval důležitost přirozeného prostředí pro děti a nesouhlasil s přílišným zaměřením na bezpečnostní normy, které považoval za omezující. Podle něj by dětská hřiště měla obsahovat určitou míru rizika, aby se děti naučily být opatrné a obratné.
Výňatek z časopisu Mladý svět 03/1983:
Na normy se dnes vymlouvá dost lidí. Osobně považuji normy za chůdy pro blbce. Kdo si nechce komplikovat život, kdo nemá cit pro realitu, ten se křečovitě drží norem. V případě dětského hřiště má možnost rozmístit na ploše různé trubkové žebříky globusy, které někdo kdysi nakreslil, potom se dva roky schvalovaly a začaly vyrábět v sériích. Takový návrh chrání projektanta před mstou rodičů, jejichž dítě se zranilo. Ale už se rodiče nezeptají, jestli se na dítěti nepodepsali především oni sami, když mu nedávali příležitost k vypěstování motorické dovednosti.
Chceš tedy říci, že normy a předpisy nerozumějí dětem?
Především chci říci, že dospěli a jejich normy považují děti za debilní dospělé. Děti jsou velmi adaptabilní a za půl roku společného života na hřišti je dobře poznáš. Dokazují ti, že prostor, který vyžaduje odolnost, je vychovává a zvyšuje jejich zdatnost i dětskou inteligenci.
Dětem a jejich hřištím nechtěli rozumět ani investoři, ani projektanti, ani dodavatelé. Ti první vyškrtnou z architektonického nebo sochařského návrhu co je takzvaně drahé, ti druzí co je takzvaně proti normám a „co by dodavatel na sebe nevzal“ a no tom, co zbyde, předvede velké stavebnictví akt snižování pracnosti. Současný trend snižování pracnosti si takřka všechny podniky stavebnictví překládají do češtiny jako „co nejméně práce za co největší balík peněz“. Pokud vůbec dětské hřiště vezmou, vznikne pískovišťátko, pár laviček, rovné chodníky a jedna betonová plocho. A neptejte se co to stojí. Přitom se říká, že snižováni pracnosti nemá lidi ochuzovat o příjemné životní prostředí.
Motivace Kurta Gebauera
Přes všechny překážky se Kurt Gebauer nevzdal. Jeho motivací bylo především vytvořit místo, kde by si děti mohly hrát a rozvíjet svou fantazii. Inspirací mu byly jeho vlastní děti a vzpomínky na dětství strávené v přírodě. V jednom z rozhovorů řekl:
„Sám přebývám na pražském sídlišti a vím, co trápí moje tři kluky. Letiště, rozparcelované na chodníky, a trávu (vstup zakázán) mezi domy – krabicemi, kde není kam se schovat, kde nejsou útulné koutky, to není zrovna příjemné místo k prodlévání ani pro dospělé, natož pro dítě. Děti jsou nejraději venku. Musí poslouchat a být na očích rodičům, a tak dlí v blízkém okolí. Vrtám se v zemi na plácku mezi paneláky, aby se dalo dlíti venku a nemuselo tlíti doma…“ (časopis Vlasta, vydání z 3.9.1984)
Mladší generaci, zejména dětem předškolního a raně školního věku, je věnována naší společnosti mimořádná pozornost. V tom období se formuje snad nejvýrazněji vztah dítěte k prostředí, jeho estetické cítění, návyky zručnosti, fyzická zdatnost a citová výchova s vědomím sounáležitosti ke kolektivu. (časopis Tvorba 29.04.1986)
Zhodnocení významu Minikrajiny
Minikrajina Kurta Gebauera je unikátním příkladem toho, že bylo možné vytvořit podnětné a kreativní prostředí pro děti i dospělé v prostředí panelového sídliště. Její význam spočívá nejen v tom, že poskytuje dětem prostor pro hru a rozvoj, ale také v tom, že představuje originální umělecké dílo, které obohacuje veřejný prostor. Minikrajina je důkazem toho, že i zdánlivě fádní a uniformní prostředí lze proměnit v místo plné fantazie a dobrodružství. Díky své originalitě a významu je Minikrajina navržena na zápis do seznamu kulturních památek.
Autoři:
- akademický sochař Kurt Gebauer
- ing. arch. Luboš Jíra
- ing. arch. Martin Rajniš
- ing. Gebauer a ing. Holouš (Stavoprojekt) – voda a elektřina
- ing. Josef Schreiber – odvodnění
Realizace:
- pracovníci Národního výboru, mistři a dělníci z Pozemních staveb
- autor návrhu, jeho přátelé a rodina, dobrovolníci, místní studenti a děti z okolních domů
Nepřehlédněte:
Zdroje a další informace:
- Mladý svět, vydání 05.06.1979
- Mladý svět, vydání 01.02.1983
- Mladý svět, vydání 02.01.1986
- Mladý svět, vydání 03.10.1989
- Vlasta, vydání 03.09.1984
- Tvorba, vydání 29.04.1986
- Stadion, vydání 31.05.1988
- Ateliér, vydání 02.06.2011
- Ekologie, realizace, architektura 21. století, vydání 12.02.2010
- https://sochyamesta.cz/17989
- https://kurtgebauer.cz/minikrajina/
- https://ostravskesochy.cz/Minikrajina
- http://ostravskepamatky.cz/Minikrajina-Kurta-Gebauera
- https://issuu.com/s11297537
Články:
- Ostravské stopy: Starší kolegové mě brali jako exota, říká sochař Gebauer
- Retrospektiva Kurta Gebauera, reflexe brutalismu a debata o normalizaci
- Minikrajina Kurta Gebauera se dočkala opravy
- Pětasedmdesátník Kurt Gebauer: V mé snové krajině na Fifejdách je i umělá říčka, nikdy ale netekla
- Indiánské městečko na Fifejdách v Ostravě – originální dětské hřiště Kurta Gebauera
FOTOGALERIE
Indiánské městečko po výstavbě
