Národní dům

Jednopatrová budova českého národního domu s palácovým průčelím v novorenesančním stylu z let 1892-94 byla vybudovaná poté, co selhala jednání o stavbě společného česko-německého spolkového domu, tzv. „Concerthausu“.  Slavnostní otevření 16. dubna 1894 se stalo v Moravském Ostravě velkolepou národní slavností.

Od šedesátých let 19. století se začalo v Moravské Ostravě, spolu s prudkým nárůstem německého obyvatelstva, silněji projevovat soupeření mezi německým a českým národním táborem. Vzniklo tak národně osvobozenecké hnutí. Početná skupina technické inteligence, která v té době dorazila do města z Čech, se aktivně zasazovala o posilování českého jazyka. Např. důlní inženýr Josef Hýbner stál v roce 1877 u zrodu první české mateřské školy. Kromě toho do roku 1879 vedl zreformovanou Občanskou záložnu. Jiným významným činitelem byl Moravský klub v Moravské Ostravě, který zřizoval české školy, prosazoval jazykovou rovnoprávnost na úřadech a všeobecně podporoval kulturní a politická práva.

Výstavba budovy

Češi stále více pociťovali nutnost mít svůj spolkový dům, kde by se mohl rozvíjet a pěstovat český spolkový život a česká kultura včetně divadla. V květnu 1881 padl na jednání Občanské besedy návrh na postavení Národního domu. JUDr. František Chleborád, předseda Moravského klubu, jako první přispěl sto zlatými.

S touto myšlenkou se zaobírali představitelé města již od 80. let 19. století. Avšak střety mezi německým vedením radnice Moravské Ostravy, které nepřálo rozvoji českého školství a jiným podobným aktivitám, a českou většinou ve městě vedly k rozhodnutí národně uvědomělých Čechů zřídit si samostatný Národní dům. (zdroj)

V listopadu 1891 Občanská beseda ustanovila stavební družstvo, jehož první valná hromada se konala v dubnu 1892. Jako vhodné místo pro stavbu bylo zvoleno vznikající náměstí naproti nedávno dokončené bazilice Božského Spasitele. Nový spolkový dům měl mj. obsahovat také společenský sál a další místnosti. Iniciativu spojenou s pořádáním sbírky vedl známý ostravský advokát Edmund Palkovský. Už v prosinci 1891 byl zakoupen od stavitele Františka Jurečky požadovaný pozemek.

„Místo stavební posvěceno jest svatými skutky a slovy vlasteneckými, (…), a nebude mezi námi nikoho, kdo by dopustil, aby místo toto svému účelu odňato bylo.“ Zaznělo z úst prozatímního předsedy Palkovského na první valné hromadě stavebního družstva dne 24. dubna 1892.

Družstvo vyhlásilo soutěž na architekta, kterou vyhrál absolvent pražské techniky Josef Srb. Výzdoba dvorany byla svěřena výtvarníkovi pražského Národního divadla Robertu Holzerovi. Srb pojal novostavbu v podobě klasicizující novorenesanční budovy. Ačkoliv se návrh zdál být poněkud konvenční, vhodně se doplňoval s naproti stojícím svatostánkem a vytvářel tak předpoklad uceleného rozvoje dosud nehotového městského prostoru.

Stavba byla zahájena 27. června 1892 a již v listopadu 1893 byla dokončena přední část. Ačkoliv se musel ještě dokončit velký sál s terasou, kuželna a také bylo třeba upravit zahradu, bylo rozhodnuto o slavnostním vysvěcení. To se konalo dne 2. prosince 1893 a Národní dům byl včetně restaurace částečně zprovozněn pro veřejnost. Až do června 1894 pokračovaly dokončovací práce. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly na 156 tisíc zlatých.

Slavnostní otevření 

Slavnostní otevření již kompletního Národního domu ve dnech 16. a 17. června 1894 se stalo velkolepou národní slavností. Pro plánovaný dvoudenní program byl zřízen Výbor pro oslavení ukončení stavby Národního domu, který měl na starost organizaci oslav. Slavnostní akademie první den zahrnovala pásmo hudebních a pěveckých vystoupení. Zakončena byla komedií Ladislava Stroupežnického Paní mincmistrová v provedení ostravských ochotníků vedených Emanuelem Balcarem.

Druhý den oslav byl daleko rozsáhlejší a začal již v 6 hodin ráno budíčkem kapely, která procházela městem. Odpoledne probíhalo vítání hostů na ostravských nádražích. Z Frenštátu byl dokonce vypraven speciální vlak a mnoho hostů dorazilo také z Místku. V národním domě se konala polní mše, protože v bazilice Božského Spasitele nebyla úředně povolena. Slavnost pokračovala banketem, jehož se zúčastnilo 130 osob. Součástí byly přípitky různých významných osobností, jejichž hlavní myšlenkou bylo, že český duch, který byl v Moravské Ostravě upozaďován, zde pro jednou zvítězil a česká národní hrdost byla stavbou Národního domu demonstrována. Odpoledne od tří hodin se konal slavnostní průvod z Polské Ostravy k Národnímu domu.

Průvod si přišly prohlédnout tisíce lidí, někteří stáli podél trasy, jiní mávali přímo z oken, jásali a rozhazovali květiny. Když všichni účastníci došli před Národní dům, předal stavitel Jureček slavnostně klíče od Národního domu předsedovi Spolku Národní dům, doktoru Edmundovi Palkovskému. Zazněla hymna Kde domov můj, kterou všichni společně zazpívali a vešli do Národního domu, který byl po chvíli celý naplněn – včetně zahrady. Následovaly proslovy přímo ve Velkém sále a celý průběh byl završen velkolepým národním plesem, který trval až do časných ranních hodin.

Otevření Národního domu provázely pocity plné národní hrdosti, radosti a veselí.

Interiér a zařízení

V přízemí Národního domu byla restaurace se dvěma místnostmi a velkou jídelnou, výčep, kavárna s kulečníkem, dvě kuchyně, lednice a toalety. Dále zde sídlila redakce časopisu Ostravice a kancelář Občanské záložny. V prvním patře byly spolkové a klubové místnosti, malý sál a byt pro nájemce restaurace.

V zadní části byl přistavěn velký sál s jevištěm, orchestřištěm a galerií. Sál mě rozměry 26,8 x 15,3 metrů a sezením v něm bylo vyřešeno židlemi, které se v případě potřeby daly odnést a sál tak mohl sloužit např. plesům a výuce tanečních hodin. 

V zahradně byl prostorná otevřená terasa, výčep, dlouhá dřevěná kuželna a hospodářská část oddělená dřevěným plotem. V hospodářské části stála spižírna, prádelna, mandlovna, komora na dříví a uhlí, kurník a chlévy.

V budově byl zaveden vodovod, osvětlení bylo nejprve plynové a vytápění bylo řešeno kamny a ústředním topením. 

V roce 1899 byla přikoupena část zahrady se stromy, která nabízela hlavně v létě možnost příjemného posezení. Dřevěná kuželna byla nahrazena krytou verandou, známou jako Palackého dvorana, která byla přímo propojena s výčepem. Do Palackého dvorany se tak mohli uchýlit hosté zahrádky v případě nepříznivého počasí.

Provoz

Skoro všechny české ostravské spolky nalezly v nové budově své místo. Mezi vzácné hosty patřil např. Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Vrchlický, Emil Holub či Václav Frič. Pořádaly se zde také četné výstavy Mikoláše Aleše, Františka Kupky, Josefa Václava Myslbeka, Maxe Švabinského a jiných. Z hudebních událostí lze připomenout např. koncerty Jana Kubelíka, České filharmonie či orchestru pražského Národního divadla. Ostravská kulturní scéna tak nalezla důstojné místo pro rozvoj. Inspirací se Národní dům stal pro ostravské Němce a Poláky, kteří si rovněž vybudovali svá kulturní centra. Německý dům byl otevřen v roce 1895 a Polský dům v roce 1900. Akce v těchto domech se posléze staly konkurencí českého domu.

V roce 1897 zde začal působit Spolek divadelních ochotníků v Moravské Ostravě, jehož vedoucím byl spisovatel František Sokol-Tůma. Na trase Ostrava–Brno začaly pendlovat známé divadelní soubory. Spolupráce s Ostravou byla tak úzká, že ostravská představení brněnských herců tvořila jakousi předsezonu brněnského divadla a diváci v Ostravě tak měli možnost celou řadu her zhlédnout v předstihu. V roce 1904 navštívila Ostravu ve dnech 16. a 17. března činohra pražského Národního divadla, která první den odehrála Kvapilovu hru Oblaka a druhý den Rýdlovu hru Navždy. Dalším pražským souborem byli divadelníci Vinohradského divadla, kteří v Ostravě hráli 16. a 17. května 1908.

Roku 1906 převzal budovu Spolek Národní dům, při kterém byla ustavena Umělecká beseda plnící funkci divadelního družstva. To začalo organizovat stálou českou scénu v Ostravě. První divadelní sezóna byla zahájena 16. září 1908 uvedením Smetanovy opery Prodaná nevěsta, poslední pak skončila operetou Cikánský baron dne 7. května 1919. Po tomto datu se Národní dům stal druhou scénou Národního divadla moravskoslezského. O rok později se však hrálo již jen v Městském divadle (nynější Divadlo Antonína Dvořáka), přičemž Národní dům sloužil pouze ke společenským účelům.

Od roku 1921 do roku 1939 zde sídlilo kino Kosmos. Po německé okupaci se musel český divadelní soubor pod názvem České divadlo moravskoostravské vrátit do původních prostor, kde hrál až do osvobození v roce 1945. Během druhé světové války musel Národní dům projít nutnou adaptací divadelního traktu. Adaptace skončily v lednu 1941 a již v únoru rekonstruované divadlo uvedlo operu Prodaná nevěsta.

Poválečné období

Po osvobození začal Národní dům pod názvem Lidové divadlo sloužit jako druhá divadelní scéna Zemského divadla, později (v srpnu 1948) přejmenovaného na Státní divadlo v Ostravě. Roku 1954 byla budova přejmenována na Divadlo Jiřího Myrona na počest Jiřího Myrona, šestého ředitele Národního divadla moravskoslezského. V listopadu 1962 školská a kulturní komise Městského národního výboru v Ostravě rozhodla o zapsání budovy do tehdejšího státního seznamu kulturních památek.

Od května do prosince roku 1966 probíhala rekonstrukce interiéru divadla. Zlepšila se akustika, osvětlení, vzduchotechnika a úpravy se také týkaly jeviště, hlediště a zázemí.

V noci na 7. prosince 1976 zasáhlo divadlo požár. Obnovy se ujal ostravský architekt Ivo Klimeš. První studie ukázala, že oprava staré budovy nemůže splnit požadavky moderního divadelního provozu, takže bylo rozhodnuto o zboření torza budovy a postavení nového divadla. Druhá studie z roku 1977 navrhovala zachovat přední trakt původní budovy a místo zbořených částí postavit zcela nové prostory jeviště, hlediště a zázemí. Stavební povolení bylo vydáno v roce 1980 a zrekonstruované divadlo bylo slavnostně otevřeno 28. dubna 1986.

Zajímavosti: 

• V roce 1919 bylo založeno Národního divadlo moravskoslezské
• Ve velkém sále bylo roku 1921 řízeno kino Kosmos, které zde promítalo až do roku 1939
• V letech 1939-40 proběhla rekonstrukce budovy pro stálý provoz českého divadla
• Po válce nesla budova až do roku 1954 název Lidové divadlo, od té doby nese dnešní název
• V roce 1966 proběhla další rekonstrukce prostor, především technického zázemí
• V roce 1976, v noci z 6. na 7. prosince, zachvátil budovu požár, následující rekonstrukce trvala 10 let a z původní stavby se zachoval pouze přední trakt
• V letech 2002-2003 a 2006 proběhly další dílčí rekonstrukce a modernizace 

Zdroje a další informace: 

• https://cs.wikipedia.org/Divadlo Jiřího Myrona
• https://www.ndm.cz/z-historie-djm.html
• https://www.theatre-architecture.eu/?theatreId=76
• https://encyklopedie.ostrava.cz/?acc=profil_domu&load=25
• http://www.topvip.cz/divadlo-jiriho-myrona-slavi-120-let
• https://operaplus.cz/pred-120-lety-v-ostrave-otevreli-dnesni-divadlo-jiriho-myrona/
• publikace Průvodce architekturou Ostravy, Martin Strakoš, 2008

Fotogalerie: dobové noviny Zlatá Praha, Ostravice, Práce (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Digitální knihovna Moravskoslezského kraje)

FOTOGALERIE