Vodárna Nová Ves

Současný areál vodárny byl uveden do provozu v roce 1908. Autorem technického řešení byl Ing. Ulrich Huber z Liberce, architektonického návrhu Hans Ulrich, konstrukce staveb arch. Schwager. V roce 1935 byla postavena odkyselovací stanice. Budova úpravny vody byla v průběhu let zbourána.

Stará vodárna

Čerpání vody v této oblasti začalo již na konci 19. století. Po mnoha jednáních zastupitelstva města byl přijat návrh pánů Bauera a Jičínského na výstavbu vodovodu pod Hulváckým kopcem podle návrhu a provedeného průzkumu z roku 1885. V letech 1889 – 1890 provedla firma Kress stavbu podle projektu se stavebním nákladem 120 000 zl. Byly zřízeny dva jímací zářezy pod Hulváckým kopcem jižně od říšské silnice.

Od roku 1890 čerpala vodárna ze studní v Nové Vsi vodu z hloubky 6-8 metrů v množství zhruba 800 m³ za den. Vybudované zařízení mělo četné vady a postupné úpravy v nadcházejících letech se znovu projevily jako neuspokojivé.

Nová vodárna

S neustále rostoucí populací ve městě i okolních obcích rostla také nutnost získat kvalitní zdroj vody. V roce 1904 byl pozván do Ostravy Ing. Ulrich Huber z Liberce, aby starou vodárnu uvedl do stavu, kterým by se dočasně zajistilo zásobování vodou. Ten zjistil, že vodárna je situována v blízkosti velkého zdroje vody, kterým by mohlo být zajištěno zásobování na řadu let. Dalším posouzením situace se ukázala rekonstrukce staré vodárny jako zcela nevhodná. Rovněž tlakové poměry se staly naprosto nevyhovujícími, a proto vyvstala potřeba čerpání realizovat na větší dopravní výšku. Místo pro umístění nového vodojemu se nalezlo v Muglinově. 

Na základě příznivých výsledků hydrogeologického průzkumu bylo rozhodnuto o realizaci jednoho vrtu. Původní způsob jímání byl postupně nahrazen jímáním pomocí vybudovaných studní, které byly napojeny na tzv. násoskový systém (jímání pomocí podtlaku v potrubí vytvářeného vývěvou).

Pro jímání vody byla použita jiná technologie. Do sběrné studny se voda dostávala z 35 studní, které byly v hloubce zhruba 20 metrů. Hloubka spodní vody k nepropustnému podloží je až 50 metrů. 

Navržená vodárna se stavebně rozdělila na dvě části – úpravnu a čerpací stanici, objekty vzájemně od sebe oddělené. Ve strojovně byla umístěna odstředivá čerpadla pro čerpání vody ze sběrné studny a pístová čerpadla pro výtlak vody do vodojemu. Pro odželezení byla vybudována odželezovací stanice. Převedení potrubí přes Ostravici se původně uvažovalo po ocelové lávce. Podle báňského posudku se však zařízení nacházelo na poddolovaném území, a proto bylo potrubí v lávce uloženo na kluzných lůžkách. S ohledem na možnost poruch, ale hlavně pro možnost budoucího položení druhého potrubí městem, se do lávky uložila dvě potrubí průměru 500 mm. Lávka tak vkusně vyřešila i přechod pro pěší. provedení staveb a architektonické řešení je možno považovat za vynikající a jejich některé části slouží svému účelu dosud. Jak je možné ještě dnes posoudit, celé dílo bylo budováno s využitím nejnovějších poznatků jak v úpravárenství, tak v soudobé technice. Nová vodárna byla uvedena do provozu roku 1908.

V průběhu let byl několikrát rekonstruován jak jímací systém na prameništi, tak i technologické vybavení úpravny. Postupně docházelo díky zvyšujícím se požadavkům na dodávku vody i k postupnému odběru vody z cizích zdrojů. Po několika změnách v provozu úpravny je možné říci, že teprve rekonstrukce vodárny z let 1952 – 1960 s přechodem na chemickou technologii úpravy přinesla požadovaný výsledek. Přes všechny provozní problémy zůstala vodárna v Nové Vsi největším místním zdrojem pitné vody a v období rozsáhlého rozvoje průmyslové a bytové výstavby se maximálně podílela na překlenutí napjaté bilance vody, a to až do doby vybudování centrálních zdrojů.

V areálu městských vodáren původně stály tři budovy. V areálu býval také rybník na kaly. Součástí dnešního areálu jsou správní budova, strojovna, dílny, trafostanice, obytná budova a odkyselovací stanice (tzv. Babylon). 

Správní budova, Strojovna a Dílny

Správní budova je dvoupodlažní stavba pro úředníky, halový objekt s galerií slouží jako strojovna a dílny jako technické zázemí. Budovy vyjadřují střídmou industriální architektury s prvky secese.

Trafostanice

Trafostanice v areálu pochází z roku 1927, později byla stavebně rozšířená. Architektonické řešení je přizpůsobeno původnímu jednotnému řešení areálu. Slouží k napájení trolejového vedení tramvajové trati Dopravního podniku města Ostravy.

Bytový dům

Třípodlažní dům s byty pro zaměstnance městské vodárny, vystavěný ve 30. letech 20. století v tvarosloví respektující původní architektonický koncept.

Odkyselovací stanice tzv. Babylon

Čtyřpodlažní železobetonová věž osmibokého půdorysu s kruhovým bazénem v každém podlaží. Postavena byla v roce 1935 podle projektu Ing. Slívy. 

Budova měla sloužit jako část úpravny vody, přivedené z Bělského lesa pro posílení zásobování Ostravy pitnou vodou. Hydrogeologové se ale při počítání vydatnosti zdroje z Bělského lesa spletli. Vydatnost byla ve skutečnosti výrazně menší, a tak se budova pro tento účel nikdy nevyužila.

Zdroje a další informace:

• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/143
• https://www.ovak.cz/110let_UVNV/
• https://www.ovak.cz/index.php?document=272
• https://pamatkovykatalog.cz/vodarna-v-nove-vsi-ostrava
• https://iispp.npu.cz/searchDocument.htm?search=metainfo:103105

Vodárny města Mor. Ostravy

Ing. Richard Švarc, stavební rada a přednosta městských vodáren. 
Vyšlo v knize Mor. Ostrava a Ostravsko-karvínský kamenouhelný revír, 1930

Sloučením 7 obcí v dnešní Moravskou Ostravu přešly do správy města tři vodárny, které dodnes zásobují město pitnou a užitkovou vodou. Jsou to:

1. vodárna ostravská v Nové Vsi,
2. vodárna vítkovická ve Staré Bělé,
3. vodárna přívozská v Mariánských Horách.

I. Vodárna v Nové Vsi zásobuje Mor. Ostravu (vnitřní město, dále okresy Mariánské Hory, Novou Ves a Hulváky) a cizí obce Hrušov, Muglinov a Bohumín.

Prvotní vodárna města zřízena byla roku 1890 na základě předběžných hydrologických prací, provedených ing. L. Jičínským. Stavbu vodárny a rozváděcího potrubí provedla firma K. Kres z Prahy.

Voda zachycena byla trativody, uloženými ve vodonosných vrstvách v hloubce 6 až 7 m pod povrchem úbočí bělské vyvýšeniny v katastrální obci Nové Vsi, která ohraničuje údolí řeky Odry. Toto jímací zařízení skýtalo 8oo m3 vody denně, kteréžto množství vystačilo tehdy k zásobování asi 19.000 obyvatel.

Za 10 let vzrostl počet obyvatelstva města Mor. Ostravy na 30.000 duší a nedostatečnost dosavadního zásobování vodou jevila se stále citelněji, mimo to bylo nebezpečí znečištění spodních vodonosných vrstev jímací oblasti rostoucím zalidněním bělské vyvýšeniny stále větší (dnešní osada Hulváky).

Když rozkvětem města byly na vydatnost vodárny kladeny stále větší požadavky a ani nouzová, zastupitelstvem města podniknutá opatření nemohla odstraniti nedostatek vody, přikročilo město ke stavbě nové vodárny.

Horní a hutní společnost „Marie Anna“ hloubila na svých pozemcích ležících mezi říšskou silnicí a závodní dráhou Vítkovice-Svinov v obci Nové Vsi novou jámu. Při hloubení této jámy vyskytl se v hloubce asi 12 m mocný proud spodní vody, jenž další hloubení velice ztížil a na konec zcela znemožnil. Tato okolnost dala podnět k hydrologickému prozkoumání celé oblasti pro získání pitné vody s velice uspokojivými výsledky.

Zjistilo se pokusným vrtáním a čerpáním, že pískoštěrkové glaciální nánosy, spočívající na podloží třetihorních jílů a ohraničené na jedné straně diluviální terasou běžící rovnoběžně s řekou Odrou, na druhé straně malou vyvýšeninou terénu táhnoucí se podél okresní silnice z Nové Vsi do Zábřehu, jsou prostoupeny spodní vodou, která se pohybuje spádem asi 3‰ rovnoběžně s řekou Odrou a dosahuje místy až 50 m hloubky. Vydatnost tohoto spodního proudu zjištěna byla 10 až 12 tisíc m³ za 24 hodin.

Chemicko-bakteriologické zkoušky zjistily bezvadnou vodu s obsahem železa jakožto kysličníku železnatého, který se však odželezovacím zařízením dá bez obtíží vyloučiti.

Po vypracování projektu nové vodárny ing. Ulrichem Hubrem z Liberce byl projekt v roce 1908 uskutečněn.

Tato vodárna postupně s rostoucí potřebou, rozšiřovaná zřizováním dalších studní, tvoří dosud hlavní zdroj zásobování města Mor. Ostravy a jest z uvedených vodáren největší.

Voda jímá se 48 trubními studnicemi soustavy Thiemovy; studnice založeny jsou ve vzájemné vzdálenosti 14-30 m do hloubky asi 20 m, takže sahají do kóty asi 190 m nad mořem, kdežto nepropustné podloží vodonosné vrstvy leží v kotě asi 160.00 do 165.00 m.

Z jednotlivých studní odvádí ze nasátá voda z koty 203.00 dvěma násoskami do dvou sběrných studní, z nichž se odsává voda třemi odstředivými čerpadly a přečerpává do odželezovací stanice. Nejprve projde voda čtyřmi koksovými prokapávači, kde se stlačeným vzduchem přiváděným kompresory částečně odželezuje a padá do dvou komor, z nichž prochází šesti štěrkovými komorami do nádrže na předčištěnou vodu. Z ní se dvěma pístovými čerpadly zdvíhá a protlačuje osmi pískovými rychloced’áky soustavy Bollmann, do výtlačného potrubí světlosti 500 mm a rozvodnou síti na místa spotřeby.

K vyrovnání tlaku a pro přebytečnou vodu v síti nespotřebovanou zřízen jest v obci Muglinově na kotě 263.24 vodojem s obsahem 2.500 m³. Čerpací stanice zařízena jest na elektrický pohon a strojní zařízení na výkon 500 HP. Proud dodává Báňská a hutní společnost o napětí 6000 Voltů, které se transformuje na nízké napětí 380/220 Voltů.

Vodárna dodává denně 10.000 až 13.000 m³vody, z kterého množství spotřebují se 2/3 jako voda pitná 85.000 obyvateli, 1⁄3 účelům průmyslovým.

Zdroj: 
ADAMUS, Alois et al. Mor. Ostrava a Ostravsko-karvínský kamenouhelný revír. Berlín: Dari, 1930. s. 79.
Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2430fbf6-557d-469b-8097-383ff1200638