Železářství Šafrata
V místech objektu Kostelní 14 dříve stával dům, jehož stavební vývoj můžeme spolehlivě sledovat až od poloviny 19. století. V roce 1852 tehdejší majitel Josef Lihotský provedl přestavbu stáje a kůlny na obytné místnosti. O čtyři roky později v domě zřídil obchodní místnost. Jeho syn Alois provedl další přestavbu koňské stáje na obytné místnosti v roce 1857.
Nový vlastník Josef Matuschczik mezi roky 1867 a 1875 rozšířil dům o patrovou přístavbu v místech bývalé stáje a také v domě zřídil hostinec „Zur Wintraube“ (U vinného hroznu). V poslední čtvrtině 19. století proběhlo několik dalších stavebních úprav a přestaveb.
Dalšími majiteli domu byli manželé Paul a Amálie Bronnerovi. Ti se rozhodli pro rozšíření hostinské místnosti. V následujících letech si majitel domu stěžoval, že jeho hostinské toalety využívají také návštěvníci kostela sv. Václava a po městském úřadu žádal, aby z tohoto důvodu byla žumpa vyvážena na obecní náklady. Po vzájemné dohodě byly hostinské záchody uznány jako veřejné a z veřejných peněz byl provoz hlazen až do 20tých let.
Po roce 1918 dům vlastnil Siegfried Spitzer, který v roce 1922 získal povolení používat sál v prvním patře pro pořádání divadelních představení.
Roku 1924 je připomínám nový majitel domu, obchodník se železem Rupert Šafrata, který část hostince přestavěl na obchodní místnost. Hostinec v domě ale zůstal i nadále a to až do roku 1929, kdy byly prostory hostince využity k rozšíření Šafratova obchodu.
Na počátku 50tých let se na domě začaly projevovat negativní vlivy poddolování. V té době byla část domu využívána jako obchod s domácími potřebami a část pro bytové účely. Při revizi bylo zjištěno vážné poškození statiky. I přes průběžné opravy dům chátral a jeho stav se vlivem poddolování stále zhoršoval a v roce 1960 byla nařízena demolice. V roce 1964 byl vydán příkaz k vyklizení, nedlouho poté byl dům zbořen.
Zdroje a další informace:
